5. Z nudy runy

„Necháš ho!“ plácl James Červíčka po ukazováčku, kterým píchal do Blackovy tváře.

Sirius seděl na posteli, hleděl do prázdna a byl duchem naprosto mimo. Když ráno vstali, našli ho tady nehnutě stagnovat s nohama pověšenýma z postele a oblečeného ve školní uniformě. Postel za ním byla ustlaná. Nepromluvil ani slovo a jako by přítomnost ostatních kamarádů ani nevnímal. V podstatě zíral skrze ně.
Remus nad ním zpytavě stál a snažil se zjistit, co se děje, ale žádné jemu známé kouzlo mu nic neprozradilo. Nakonec nezbývalo, než to zkusit starou osvědčenou metodou. Chytl ho za ramena a prudce s ním zatřásl, navzdory tomu přesto ten unylý a nesoustředěný výraz z mladíkovy tváře nezmizel.

„Siriusi, prosím tě, řekni něco,“ žádal ho Náměsíčník. „Klidně i něco nevhodně sprostého, děsíš mě.“

Petr ukázal na Tichošlápkovo zápěstí, které čouhalo z dlouhého rukávu, který se mu vyhrnul. „Měl tam vždycky takový tetování?“

Mladý vlkodlak se natáhl, aby po kůži přejel prsty a zamračil se. Linie toho vzoru až nápadně připomínala runu a když si s Jamesem vyměnili pohledy, nebylo pochyb, že našli jádro pudla.

„Myslíš, že ho někdo proklel?“ zkusil to Dvanácterák.

„Myslíš třeba nějaká jeho expřítelkyně? Z pomsty? Za nos jich tahal poměrně dost, až bylo s podivem, že se mu to ještě nevymstilo.“

„Připomíná ti to něco, Remusi? Ty máš přece starodávné runy.“

Pokrčil zoufale rameny. „Nic takového jsem ještě neviděl. Neměli bychom ho vzít na ošetřovnu nebo za McGonagallovou?“

Do toho se vložil Petr. „A nebude mít kvůli tomu Sirius průser?“ pak se zakabonil. „Mělo by to takhle svítit? Není to nakažlivý?“

James si ornament znovu prohlédl a zafuněl.

„Nemůžem ho tu takhle nechat, vždyť ani nereaguje,“ zdvihl hlas a lusknul apatickému kamarádovi prsty přímo před očima.

A něco se stalo.

Sirius Black zamrkal. Pak se zeširoka zazubil, prohlédl si ty tři sudičky, které nad ním lámaly rukama, a hned na to se postavil na nohy, aby je všechny nadšeně objal.

S rezonujícím dojetím k nim pronesl: „Kluci, já vás tak strašně moc miluju!“

Načež s uvolněným výrazem v obličeji zase odplul plavým krokem z komnaty jako by se nechumelilo.