Gobelín

Lucius Malfoy klepal svou vycházkovou holí o podlahu, zatímco svým ocelovým pohledem, za kterým pod chladnou masku trpělivosti mistrně skrýval své zhnusení, propaloval svého syna. Ten se necelé dva metry krčil před ním a snažil se být menší, menší a ještě menší, aby byl nakonec úplně neviditelný.

„Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Když mi to Severus říkal, myslel jsem si, že je to jeden z jeho nepodařených cynických vtipů, kterými mě občas rád obdaří. Ale tohle,“ zamával před synem nažloutlým pergamenem, který mu dnes ráno přinesla sova na Malfoy manor od Minervy McGonagallové, „už je vrchol nevkusu, který ponižuje celou naši rodinu. U Salazara, jsi přece Malfoy.“

Ten hlas zněl shovívavě, i přes obsah sdělení dokonce až chlácholivě.

„Já vím, otče, já, vysvět-…“ snažil se mladík o poslední záchranu.

Vztek v otcově tváři byl pro něj čitelný i přes jeho naoko klidnou fazónu. I přestože do svého hlasu nedával žádnou zášť a pro nezaujatého pozorovatele by se zdál být v naprostém - snad až zenovém - klidu, Draco věděl, která bije. A že je všechno v naprostým háji!

Draco totiž moc dobře věděl, že kdyby všechno bylo tak v pořádku, jak se snažil tvářit, že bylo, neopustil by Malfoy manor a nemarnil cestu do Bradavic jen kvůli takové malichernosti jako je dostaveníčko s…

„Vážený pane Malfoyi, s politováním Vám musím oznámit, že se Váš syn dopustil přestupku proti školnímu řádu, jehož důsledkem bylo znesvěcení starodávného majetku jedné z vážených školních kolejí…“

Draco překotně vysvětloval: „Ten havraspárský gobelín tam neměl co dělat, to byla náhoda, že shořel…“

Lucius si svého syna prohlédl zpod řas, zatímco mu do čela vyletělo jedno plavé obočí.

„Asi vášní,“ podotknul suše a mladší Zmijozel svěsil ramena tak nízko, že se pomalu začal obávat, že mu to zůstane.

„A teď mi, drahý synu, dovol přečíst tu nejzajímavější část,“ nepatrně si odkašlal a zaměřil se na poslední řádky, které ho nejvíce pobouřily. „Dále se v pozdních nočních hodinách v doprovodu Harryho Pottera pohyboval po chodbách školy, kde se společně oddávali zakázaným sexuálním praktikám…“

Draco nervózně přešlápl z nohy na nohu a kousl se do spodního rtu. Tohle je konec jeho románku s Harrym. Zrovna když to začínalo být vážnější. A ten sex, u Morgany, ten sex mu bude chybět.

„Zklamal jsi mě, synu,“ procedil sporadicky Lucius.

„Promiň, otče, já se omlouvám, vysvětlím ti to…“

„Nemohu pochopit, že zrovna ty. Malfoy…“

„..vím…“

„…se musíš muchlovat v zatuchlých temných a nedůstojných uličkách té odporné zříceniny! Kdes zanechal vkus? Stydím se za tebe! Pokud už nutně musíš obšťastňovat zrovna Pottera, promerlina, vyber si na to nějaké vhodnější místo. Pak mi nemá ta stará můra posílat tak ponižující dopisy!“

Když Dracovi došel obsah otcových slov, nepatrně se pro sebe usmál. Ale jen na vteřinku, aby to neviděl rozlícený Lucius Malfoy. Všechna tíha světa mu z ramen zase spadla.

Kajícně se na něj podíval, načež opáčil: „Jak si přeješ, otče, už to nikdy neudělám, protože máš samozřejmě naprostou pravdu. Budu mít na paměti, že se mám pro příště zařídit jinak. Jsem rád, že jsi mi vyčinil a dal mi lekci, na kterou nezapomenu. Vskutku se omlouvám, že jsem tak pošpinil a zostudil jméno našeho rodu, už se tak nestane,“ zadeklamoval naučeně, pomalu se zklidňujícím srdcem, které začínalo zase bít v běžném rytmu.

Už se otáčel, aby se vydal na odchod, ponořený v myšlenkách o tom, jak mu Potter vzdychá do ouška lascivní věty o tom, jak má přirážet tvrději, když v tom…
„A nemysli si, že tvůj vztah s Potterem schvaluji. Nebýt to hrdina, který porazil Ty-víš-koho, a kterému teď ministerstvo zobe z ruky, ani bych ti ho netoleroval. Když už je tak dobrý v posteli, že si nemůžeš pomoci, Draco, snaž se být co nejdiskrétnější. Nechci o tom nic vědět.“

Polknul. „Ovšemže, otče. Nemusíš mít starosti.“