Jak chutná svoboda

„Chtěls žít jako řádný mudla a dokázat vašim, že nepotřebuješ být Malfoy a přežiješ to i bez kouzel? Chtěl! Tak si teď nestěžuj, Draco. Pokaždé se ti něco nelíbí, jako mudla potřebuješ práci a musíme se nějak uživit, sám to nezvládnu.“

„Ale Harry…“

„Už ani slovo.“

***

Velmi elegantně oděný plavovlasý mladík stál poblíž autobusové zastávky. Nos měl kolem špičky zarudlý a celý sevřený. Doslova. V ruce držel posmrkaný kapesník a z kapsy mu čouhal další. Z podmračené oblohy mrholilo a počasí bylo nepříjemně lezavé.

Harry stál k němu bokem a nenápadně ho pozoroval. Vypadal s tím kusem kovu na nose opravdu komicky, ale snažil se udržet vážnou tvář. Pravdou bylo, že to muselo být velmi nepříjemné a bolestivé.

Na nebi se rozběhl klikatý blesk a spustil se větší liják. I z dálky bylo slyšet, jak okapy bičují provazce vody a to dunění se rozléhalo po ulici.

Draco postoupil několik kroků, aby se vyhnul čůrku vody, který se spustil ze střechy nedaleko a nečekaně vrazil do rusovlasé dívky, které z kapsy něco vyskočilo. Zatvářil se lhostejně, ale i navzdory tomu se sehnul, aby tu věc dívce zase podal. Ovšem když zase vzhlédl, byla už pryč.
Podíval se na předmět doličný ve své dlani a mrknutí oka poté se ozval další dunivý hlahol rezonující o dlažbu.

„Svobodu!“ vzdychl spokojeně Draco a nohou odkopl ten odporný malý kovový svěrák, co nejdál. Zhluboka se nadechl a usmál se a narušil tím čtvrtou stěnu.

A Harry si nemohl nevšimnout, že to byl úsměv jen naoko. Malfoy se uměl dobře přetvařovat, ale znal svého partnera dost natolik, aby poznal, že tenhle výraz nebyl přirozený.

„Olymp…,“ proťal znovu ticho Malfoy a zadíval se do kamery.

„STOP!“ vykřikl cholericky mužík s kšiltovkou na hlavě a mával přitom roztržitě rukama. „Olynth, pane Malfoyi, Olynth! Copak si, sakra, nedokážete zapamatovat tak jednoduché slovo?!! Už po dvanácté jste řekl nějakou zhovadilost namísto toho. OLYNTH! Reklama na nosní kapky, chápete? Žádný Olymp. Nikdo se tu nechystá jet podívat do Řecka!“

„Mě už nebaví si tu odpornou věc pořád strkat na nos, nejsou na to nějaký odbory nebo tak? Navíc je to tak neskutečně nevkusné a nepohodlné. Pod moji důstojnost,“ odseknul podrážděně, až se mu plavé vlasy svezly do tváře.

„Tak dost! Mám toho akorát tak dost,“ zvedl se na nohy režisér a začal křičet po členech celého štábu. „Kde jste tohohle delikátního umělce vyhrabali? Z jaké planety přiletěl? Odveďte někdo tady naši hvězdu, než ztratím úplně nervy. Stovky komparzistů a vy mi dotáhnete takový nekompetentní nemehlo! Už ho nechci ani vidět! A sežeňte mi fofrem nějakou schopnější náhradu. Někoho, kdo si konečně zapamatuje jedno primitivní slovo, aniž bychom do něj cpali koktejl z ghinko biloby a lecitinu!“ chytil se vztekle za hlavu. „Bůh mi toho idiota poslal do cesty, aby mi nachystal tu nejtěžší zkoušku. Aby mě potrestal. Dvacet tisíc liber vyletělo komínem. Kafe. Nutně potřebuju kafe! Přineste mi někdo krucinál hergot kafe!“

Harry pozoroval, jak Draco rudne a tváře se mu vzteky nafukují. Vpadl mezi ty dva právě v momentu, kdy už se jeho aristokratický přítel chystal říct něco extra peprného. Měl dokonce pocit, že kdyby svoji hůlku při hádce s rodiči v afektu nezlomil, už by se po ní natahoval.

„Omluvte ho, rejžo, prosím, má problémy v rodině a není ve své kůži," usmál se omluvně Nebelvír a zaryl nehty do Dracovy paže tak hluboko, že Draco vedle něj doslova ztratil řeč a veškerá tvrdošíjnost se z jeho mimiky vytratila.

„A co můj honorář,“ ohradil se ještě, když ho Harry pohotově táhnul daleko od štábu.

„Tím končím s mudly a jejich nelogickými nesmysly,“ zadíval se do zelených očí. „Tohle je pod mou ctěnou a noblesní úroveň, Pottere. Zítra zajdu k Olivanderovi a koupím si novou hůlku. Salazar mi byl dlužný, že jsem tu svoji v záchvatu rozhořčení zlomil.“

„Víš Draco,“ smál se Harry, „musím ti ale přiznat, že tohle předsevzetí, si dodržel nejdéle ze všech. Jeden nekonečně dlouhý den! A kvůli mně přece nemusíš žít jako mudla!“

Přikývl. „Dostaň nás do Příčné. Potřebuju svoji hůlku. A na příští dovolenou pojedeme do Řecka, abys věděl!“