Trpělivost je ctnost

Když ho vidím, jak si ho takhle drží v rukách, vždy tak precizně, dostanu na něj chuť. Nechal bych si na jazyku povalovat tu známou pachuť. Mám to tak hodně rád.

Draco, tohle mi nedělej, ne přede mnou, copak nevíš, co to se mnou dělá?

Ano, moc dobře to ví.

Očkem mě pozoruje, ví, že ho nenápadně sleduju. Že jsem si všiml, jak rukou uchvátil ten masitý objem, který máme oba dva tak rádi.

Hraje si se mnou a zkouší, co vydržím.

Sleduji Draca často. I normálně vypadá hodně lákavě, ale v této pozici je ještě víc neodolatelný. Olíznu si rty, dělá se mi na čele pot.

A ten zákeřný Zmijozel mě nechá, ať se mi na jazyku sbíhají sliny a předstírá, že o mně vůbec neví a pokračuje dál v rozdělané práci.

Lascivně bříšky prstů krouží po povrchu a nastavuje si ho tak, abych na něj dobře viděl.

„Trpělivost je ctnost, Pottere," řekl by mi.

Ale i přes to všechno nikdy neodolá, aby mě mučil. A neboť ví, že si nikdy netroufnu mu narušit jeho chvilku, tak si odkrojí další kolečko z toho uzeného salámu.