Eufemismus bytí

Skončili na Grimmauldově náměstí. A kdo je u všech hadích ocásků nechal o samotě?!

Harry se rozmáchl dlaní, aby ho udeřil. Jen těsně minul tvář, zatímco Severus pohotově uhnul. V obličeji měl vepsaný vztek smíšený ještě s něčím, co starší kouzelník nedokázal identifikovat. Zavrčel a uchopil Potterovy paže do dlaní, když se ten blázen znovu pokusil o chmat.

„Uklidněte se, Pottere! U Salazara, co vám přelítlo přes nos? Nebuďte idiot.“

„Tak já jsem tady idiot? To vy jste idiot! Sotva jste vyvázl bez zranění, Nagini vás mohla zabít!“ zamrkal a nevěděl, jak přesně se s tou bobtnající frustrací vypořádat. Zrak mu sjel na Severusův roztržený ret, zřejmě poraněný v boji. Byla na něm zaschlá krev, díky čemuž působil démonicky víc než obvykle.

Severusovo obočí vyletělo do čela, než k Potterovi chraplavě zavrčel. „Proč vás to vůbec zajímá? Najednou máte starost o blaho svého neoblíbeného učitele?“

„Protože vás mám rád, vy zmetku!“ opáčil afektovaně a překvapený sám sebou si přikryl dlaní rty. Zatraceně. Tohle neměl v plánu říct nahlas.

Severus ztuhl na místě. Od všech lidí na světě byl Potter ten poslední, koho by čekal vyřknout podobné doznání. Možná se ale jen přeslechl. Snažil se zaplašit to šířící se teplo na hrudním koši. Ten pocit vyvolával zcela nové obavy a podivnou úzkost, která vlastně ani nebyla úzkostí. Možná spíš strach z odmítnutí?

„Vy mě máte rád,“ zopakoval věcně. Na obličeji se mu nehnul ani sval.

Harry vydechl a promnul si tváře. Už bylo pozdě zapírat. Jak jinak by vysvětlil tenhle svůj výstup.

Dodal si odvahy a přikývl. „Jak jsem řekl. Nechtějte, abych se opakoval.“

Ta sinalá tvář, jindy stoická a chladná, jako by se na pár vteřin rozzářila. Harry ani netušil, že byla takové změny schopná. Snape nikdy nepatřil k lidem, kteří by dávali najevo jinou emoci, než bylo pohrdání.

Mladík zvažoval, že se mu za to omluví, měl pocit, že tím snad toho chlapa urazil, ale Snape se opravdu tvářil netradičně. A – pro nedostatek vhodných výrazů – snad i dojatě? Vážně?

A v očekávání nejhoršího nebyl ani schopný včas zareagovat, když se k němu natáhly dvě velké dlaně, uchopily ho za límec a přitáhly si ho k polibku.
 

Promerlina! Dělo se to. Ono se to opravdu dělo. Severus Snape ho právě políbil. A právě mu vniknul jazykem do úst, nadto jednou dlaní sklouznul na jeho bok, aby ho k sobě víc natiskl.

Harry proti němu ztuhnul, ale jen na okamžik, než mu začal hladově polibky oplácet. Nebylo to jako líbat ženu, Severus měl tvář hrubší a poznamenanou denním strništěm. Přestože viditelně neexistovalo, na dotek to nepochybně drhnulo. Chutnal jako nebezpečí mísící se s měděnou příchutí krve, protože natržený ret mu od intenzity polibku krvácel ještě víc, ale ani jeden si toho nevšímal.
Bylo to jiné, ale nebyl to špatný druh jiného.

Na druhou stranu Severus čekal, že ho Potter odstrčí a bude mu nadávat, že to celé pochopil naprosto jinak. Koneckonců mu neřekl, že po něm touží, řekl jen, že ho má rád. Mít rád ještě neznamenalo, že by si chtěl vyměňovat genetické informace se svým starým protivným profesorem. Počítal i s možností, že se mu bude vysmívat nebo ho zakleje, ale Potter udělal úplný opak. Vzdálenost mezi nimi ještě zmenšil, když se na něj doslova natisknul celým tělem a Severus ucítil na stehně jeho probouzející se erekci. Divokost, s jakou se na něj vrhnul, připomínala osobní vendetu.

Po chvíli ztráceli natolik dech, že se od sebe museli odtrhnout. Harry se na něj zblízka zadíval, ten výškový rozdíl ho najednou učinil tak křehkým, že se Severus neudržel a zapletl mu dlouhé prsty do divokých černých vlasů, aby se přesvědčil, že se nerozbije.

„Měl bych tě zabít sám za to, jak jsi byl neopatrný. Myslel jsem, že jsem o tebe přišel daleko dřív, než jsem tě vůbec mohl mít.“

Zmijozelovi zacukal koutek úst. „A použil bys na mě avadu, kdybych tě znovu políbil?“

Ale než stihl druhý muž odpovědět, nedal mu šanci a dodal: „Pojďme to zjistit.“

Přitáhl si Harryho zpátky k dalšímu polibku a tentokrát mu naklonil hlavu, aby zaútočil na jeho rty zuby i jazykem. Provokativně, drsně a vášnivě. A s radostí zjistil, že se Harry neodtáhl, ale naopak se nadšeně do té hry o nadvládu přidal.

Líbali se hladově, dokud se od sebe neodtrhli, aby mohli nasát trochu vzduchu. Tahle nová kratochvíle začínala být víc než zábavná. Severusův vlastní klín na ten podnět začal odpovídat. Jedna jeho ruka Harrymu sevřela vlasy v pěst, škubla mu hlavou dozadu, aby odkryla hrdlo a aby se vzápětí mohl Severus věnovat sání na tom mladém vláčném krku.

Zvuky, které začal mladší z kouzelníků vydávat, byly jako symfonie. Zakousnul se mu do prostoru pod uchem, aby tam po sobě zanechal podpis. Krvavý cucflek, kterým si ho označil. A Potter lascivně zasténal a pohnul proti němu boky.

Oh.

Potter byl plně vzrušený a začal proti němu reflexivně přirážet. Severus měl skoro pocit, že jen ten pohyb mu zamlžuje mysl jako by měl v hlavě vatu. Vlastně netušil, kdy přesně si poprvé uvědomil, že by pod sebou rád cítil mužské tělo. Harryho mladé pružné tělo. Nikdy dřív s žádným mužem rozkoš nesdílel a až na drobné jiskření, které vnímal během studia, kdykoliv se v jeho přítomnosti objevil Black, neměl zdání, že by to chtěl.
A třebaže mu Harry řekl, že ho má rád – a teď už měl jasno v tom, jakým způsobem ho měl rád – už dávno předtím se mu čas od času myslí prohnaly hříšné myšlenky, při kterých zkoumal jeho kůži a tělo. V těch vzácných chvílích, kdy ho zlatý chlapec neštval, byl totiž přitažlivý. A nebylo to jen zelenýma očima, které zdědil po Lily, byl to celý jeho obraz. I ta občasná frackovitost měla něco do sebe. Adrenalin pumpující v krvi, kdykoliv ho ten kluk vytáčel, byl jako spouštěč. Tolikrát ho chtěl potrestat!

Harry naproti tomu vypadal, že mu neschází entuziasmus. Pokud prodělával nějakou krizi sexuality, nedával to na sobě znát. Severus využil situace a vmanévroval ho ke zdi, na kterou ho tvrdě přitlačil. Vsunul mu koleno mezi stehna a otřel se bouli v jeho kalhotách, přičemž nepřestával okusovat a olizovat jeho krk a teď už i klíční kost. Vyhrnul mu triko a mikinu, aby se dotkl holé kůže na zádech.

Veškeré přetrvávající pochybnosti o tom, že by nemohl nikdy spát s mužem, se okamžitě vypařily s Harryho sténáním. Nikdy by si nemyslel, že sténání muže může znít tak zatraceně sexy.

Uchopil do dlaní jeho půlky a vysadil ho proti zdi způsobem, díky němuž mu Nebelvír mohl omotat nohy kolem pasu. Znovu proti sobě přirazili.

Bylo to dokonalé. A o kolik dokonalejší by to bylo, kdyby byli nazí!

„Severusi,“ zakňučel mu proti tváři Harry, zatímco mu zaryl nehty do ramen. „Zatraceně, no tak… To se nedá vydržet.“

„Už jsi měl někdy něco s mužem?“

Sytý baryton ho polechtal po čelisti a znělo to tak svůdně, že mu po těle naskočila husí kůže. Džíny mu nikdy nebyly těsnější. Neohrabaně zavrtěl hlavou, ale ve tváři měl odhodlání. Došla mu slova a nevěděl, jak vyjádřit, že o to ale stojí. A že mu až bolestivě stojí. U všech křišťálových koulí, upsal by se ďáblu i Voldemortovi, aby to nikdy neskončilo.

Severus ho pustil na nohy, čímž mezi nimi vytvořil trochu odstup, a ačkoliv byli oba přesycení endorfiny, chtěl se ujistit, že je Harry stejně zoufalý jako on. Že ta potřeba si patřit navzájem byla konsensuální. Samozřejmě nemusel čekat dlouho, protože ten se na něj prakticky znovu vrhnul jen pár úderů srdce na to.

Všechno se proměnilo ve změť polibků, zubů, jazyka a proti sobě mohli vnímat zrychlenou frekvenci tepu toho druhého. Šmátrající ruce si navzájem ze sebe začaly strhávat svršky, v tom vzrušení si ani jeden nevzpomněl na to, že mají hůlky, které by celý ten proces urychlily.
Rozepínání knoflíků na Severusově kabátci nebylo dostatečně rychlé, zato Harryho šaty skončily na zemi daleko dřív, než by vykouzlil accio. A Potterovo nadšení bylo skvělým pohonem a motivací.

Pohnuli se chodbou, přes schody až do prvního patra. Kusy oblečení za nimi odpadávaly jako drobky chleba.
„Zatraceně, Severusi, kolik těch knoflíků to má? Udělej s tím něco nebo zešílím,“ jeho vlastní hůlka se válela pod schody v kapse od džínů, jinak by se o to postaral dávno sám.

Snape se upřímně zasmál a poprvé od chvíle, kdy se na sebe vrhli, vykouzlil inkantaci, aby se konečně zbavil toho obtěžujícího kusu látky. Hůlku si ale ponechal v ruce.
Horká kůže proti kůži byla neskutečnou úlevou. Harry cítil proti sobě tepající penis. Nestihl si ho pořádně prohlédnout, ale na jeho těle působil až směšně enormně a při představě, že by se měl do něj vejít celý, skoro upadl, jakmile ho Severus táhl chodbou dál k ložnici.

Když konečně za nimi zaklaply dveře, ty šikovné ruce ho rychle zachytily a mrštily s ním přímo na ustlanou postel, která pravděpodobně kdysi patřila rodičům Siriuse. Harry zaklonil hlavu a roztáhl nohy, aby se k němu jeho milenec snáz dostal. Přivítal s nadšením Severusův jazyk a ruce mu položil pod lopatky. Jejich klíny se o sebe otřely.
Severus odložil hůlku na postel vedle jejich hlav a odtáhl se, aby si Harryho konečně pořádně prohlédl. Byl zarudlý, udýchaný a vypadal naprosto zničeně. Lákavě. Ztopořená délka se mu na špičce leskla a on po ní zkusmo přejel dlaní, aby vymámil z mladšího milence další dávku stenů.

„Prokrista, Severusi, já už to dlouho nevydržím. Potřebuju tě, hned teď.“

„A taky mě budeš mít, Po-Harry. Příprava je ale důležitá,“ byť byly profesorovy zkušenosti v podstatě žalostné a s muži neexperimentoval už vůbec, snažil se na Harryho působit ostříleně. Chtěl budit dojem, že ví, co dělá. Teoreticky to věděl, nebyl hlupák, ale nechtěl v tom klukovi živit zbytečné obavy. Nedostatek praktických zkušeností z něj ještě nedělal naprostého amatéra.

„Kašlu na přípravu, stejně nemáme lubrikaci. Prostě to udělej, já něco vydržím.“

Bylo to skoro až dojemné, jak moc to Vyvolený chlapec chtěl. Ale nejen pro něj by taková zkušenost byla nepříjemná.  

„A proto existují praktická kouzla, která naše studenty neučíme. Otoč se na čtyři.“

Mladík zamrkal a v obličeji se mu rozlil přihlouplý a blažený úcul.

Pohled na obnažený mužský zadek byl daleko víc vzrušující, než by Severus čekal. Vzhledem k tomu, že nikdy netrpěl nějakou obsesí ohledně těchto anatomických partií všeobecně, ho ohromilo, že v podstatě cokoliv na Potterovi se mu jevilo neobvykle sexy.
Harry byl překvapivě vcelku osvalený, ale stále vyhlížel drobněji. Byl štíhlý a bez chloupků po těle. Nepůsobil stejně jako ženy, o které v minulosti projevil zájem, ale pořád budil dojem, že je křehký a zranitelný.
Pohladil ho po linii páteře. Od krku až ke svěrači, po kterém přejel lehce ukazováčkem. Harry se při doteku lehce ošil a klesl hlavou do polštáře. Severus se natáhl znovu pro hůlku a vzápětí na Harryho vstup zaútočil dlouhý prst. Stěny se kolem něj sevřely. Byl horký a těsný a Severusovi soucitně zacukalo v penisu. Počkal pár vteřin, aby si mohl Potter zvyknout na jeho vpád a po chvilce přidal prst další, načež s nimi uvnitř zastříhal, aby roztáhl svaly. Z polštáře se ozvalo zaúpění, ale vůbec neznělo jako protest, spíš naopak. Když Severus přidal třetí prst, otřel se o uzlíček nervů a Harry sebou divoce škubnul a hlasitě zasténal.

„Ah. Znovu! Udělej to ještě jednou!“

Severus ho velmi ochotně poslechl a pustil se do jemného dráždění prostaty, až se Potter začal svíjet jako had. Využil situace, kdy sotva dával pozor, a připravil dalším kouzlem i sám sebe. Nikdy se tím nijak nechlubil, ale věděl, že je poněkud větší, než byl průměr a nechtěl Harrymu ublížit. Nešetřil lubrikací a ke třem prstům přidal nakonec i čtvrtý. Dával si načas, takovou věc nechtěl uspěchat.
Až se nakonec ozval netrpělivě Potter.

„Severusi, jestli mě hned neopícháš, tak se udělám s tvými prsty v zadku. A to nechci. Mohl by sis laskavě pospíšit?“

„Nevychovaný spratku,“ zasyčel k němu pobaveně. „Měl bych tě potrestat.“

„To bys teda měl. Včera už bylo pozdě.“

„Budiž.“

Napočítal do tří, než do toho těsného těla vniknul. Prvně jen špičkou. Opatrně a pomalu. Ozvalo se ostré nadechnutí a Harry do pěstí sevřel prostěradlo tak, až mu zbělaly klouby. Severuse to neodradilo a pomalu se dostával dál za hradby jeho těla, až v něm spočinul nakonec celý. Zůstal chvíli nehnutě klečet a v rukou si přidržoval ty mladé hebké boky. Nechal Harryho, aby si na něj zvykl.

„Dýchej, Pottere, zhluboka se nadechni a pomalu vydechni,“ pronesl k němu a natáhl se jednou rukou, aby uchopil jeho erekci, kterou několikrát zkušeně zpracoval od kořene až po špičku. „Až budeš připravený, řekni.“

Byl tak těsný. Kluzký a horký. Severuse mámivě obklopovala jeho vůně. Harryho penis byl už tak zarudlý a napěchovaný krví, že byla jen otázka času, než se dostane na vrchol. Ani nepříjemnost průniku ho té naléhavé potřeby nezbavila. Byl tak vlhký, že mezi prsty alchymisty příjemně klouzal. A byl tak příjemně submisivní. Vzít si takto Pottera, který se mu vždy odmítal podvolit a neuznával jeho autoritu, bylo nad míru uspokojující. Konečně měl šanci ukázat mu, kde je jeho místo!

„Pohni se,“ ozvalo se nesměle, zatímco k němu vyšel ten zadek vstříc.

Severus přesunul obě dlaně znovu na jeho boky, aby se jich přichytil a vysunul se z druhého těla, aby do něj následně zase přirazil. Několikrát to zopakoval, než se Harryho vzdechy začaly linout pravidelně místností jako vábivá ozvěna.

Měl pocit, že mu mozek zcela vypnul a pozornost se upnula pouze na sevření kolem jeho délky. A každý další centimetr, který Harryho tělo uchvátilo, v něm vyvolával podivný zkrat. Ten pocit připomínal euforii, blížící se nirvánu, kterou měl už skoro na dosah.

Potter se kroutil a hříšně sténal. Občas zhruble zaklel, instinktivně se pohyboval proti němu, až ho Severus začal s pravidelností stimulovat na těch správných místech uvnitř, aby Pottera naprosto rozložil na malé vykřikující kousky. Ale i když oba dva toužili po vyvrcholení, něco se nezdálo úplně v pořádku. Posledními zbytky příčetnosti si starší muž uvědomil, proč ho ten pocit nejspíš obklopil. Ustal v pohybu a opatrně se vytáhl z jeho těla ven.

„Severusi? Co to…-“

„Lehni si na záda. Chci ti vidět do tváře, až to na tebe přijde.“

Byl to snad nějaký znak romantiky? Nebo to Severuse prostě takhle bralo? Ve výsledku to bylo jedno. Hrdina se ochotně podvolil a s tím ruměncem ve tváři byl zatraceně neodolatelný. Táhl se mu od špiček uší, přes tváře, až se mu postupně vkrádal i na hrdlo. Byl to ten nejkrásnější odstín růžové, jaký kdy Severus viděl. A divoké černé vlasy slepené potem ten obraz necudnosti jen umocňoval.

Neztrácel čas a znovu do něj přirazil. Uchopil jeho stehna a obtočil si je kolem pasu, Harry za jeho zády nohy překřížil v kotnících a donutil tak Severuse, aby na něj víc nalehnul a ponořil se ještě hlouběji do jeho těla. Vykřikl, protože právě v ten moment jeho milenec s přesností zasáhl znovu prostatu. Bylo to tak žhavé, gradující a slovo příjemné ani nedokázalo vyjádřit plný potenciál všech těch vjemů. Rozlévalo to rozkoš žilami po celém těle. Byla v každém nervu, v každém nádechu a v každém zachvění.

Naklonil se, aby uvěznil Harryho rty v dalším žhavém polibku a třebaže měl pocit, že už to dlouho nepotrvá, nehodlal vyvrcholit dřív než on. Chtěl cítit, jak se Harry třese pod prožitým orgasmem díky němu, uchopit tu moc a sledovat, jak se tříští jeho svět a sotva popadá dech. Chtěl Pottera celého vlastnit a mít ho na svědomí. Před tím opojením nebylo úniku. Sáhnul mezi ně a prsty obtočil okolo jeho erekce. Jejich oči se setkaly a na okamžik to vypadalo, že to Severus nevydrží, když ho sevřely Harryho svaly.  

Roztáhnul znovu jeho stehna od sebe, změnil jejich polohu a následně do něj začal divoce přirážet. Precizně a naléhavě. Potter pod ním ležel rozpřažený, celý zrůžovělý a orosený potem. Chtěl si ten obraz vrýt do paměti a hýčkat si ho.
Ve stejném rytmu se pohyboval rukou v jeho klínu a bylo patrné, že co nevidět dosáhne Harry kýženého cíle. Zmítal se, a když zaryl Severusovi nehty do předloktí tak, že po nich pravděpodobně zůstanou krvavé šrámy, zrychlil Severus ještě tempo.
Stačily pouhé tři další přírazy a Potter pod ním doslova zavzlykal, jak se jím prohnal jako velký třesk ten nejdivočejší orgasmus, jaký kdy zažil. Sperma potřísnilo Severusovu ruku, Harryho hrudník a břicho. Poslední dozvuky sotva vnímal, vypadalo to, jako by byl duchem úplně mimo. Možná, že opravdu viděl před očima barevnou hvězdokupu. Jen se blaženě usmíval se zavřenými víčky a třásl po celém těle.
Netrvalo to dlouho a Severusovi po trajektorii páteře přeběhl mráz, už se ani nesnažil prodlužovat své vysvobození. Naposledy se naklonil k Harryho krku, aby ho dnes už po několikáté kousnul a jeho vlastní vyvrcholení se přes něj přehnalo jako nečekaná bouře. Přirazil do něj až po kořen a s animálním zavrčením naplnil jeho útroby. Označil si ho. Přivlastnil. Chtěl ten pocit uzavřít do lahve a navždy si ho uchovat.

Byl jeho.
Mravenčil mu každý nerv v těle. Jeho mysl se po tak silném vyvrcholení snažila vrátit do normálu. Opřel čelo proti Harrymu. Oba měli zavřené oči a snažili se nasát kyslík do plic, zatímco se jim zklidňovala tepová frekvence. Severus opatrně z Harryho vystoupil a vyčerpaně se sesunul vedle něj. Jejich dlaně se dotýkaly.

Severuse dohnala celá ta skutečnost. Uvědomění, že už to nelze vzít zpět. Stalo se to. Rozdal si to s Potterem. Možná nedal přímo najevo svoje city, ale názorně druhému muži ukázal, čeho je schopný. Na dně žaludku se mu vytvořil těžký uzel a při polknutí se mu zhoupnul ohryzek. Otázkou bylo - litoval toho?
I navzdory tomu, že tady ležel právě nahý, se cítil obnažený z úplně jiných důvodů. Ještě nikdy v životě nejednal tolik spontánně. Možná, že právě ta hrozba smrti v něm něco zlomila. A on si uvědomil, že konečně může svůj život žít podle sebe. Aniž by neustále bral na někoho ohledy a nechal sebou manipulovat.

Potter řekl, že ho má rád. Jak moc ho vlastně měl rád? Byla to jen přitažlivost? Sex na jednu noc? Miloval ho? A chtěl bývalý profesor, aby ho miloval?
Nejspíš byl opravdu idiot. A Potter měl pravdu. No, to je toho.

Jeho myšlenkový tok přerušil hluboký povzdech a Harryho slova.

„Tak to… bylo něco.“ Obrátil se k Severusovi tváří a kousl se do spodního rtu.

„Vskutku.“

„Víte pane, já nejsem ani na muže,“ přiznal zaskočeně.

„Myslím, že mi po tom všem nemusíš říkat pane. Připadám si jako pederast,“ zkřivil rty. Ten poraněný spodní ho pořád štípal, ale jemu to bylo úplně jedno.

„Omlouvám se.“

„A já taky ne.“

„Cože?“

„Taky jsem nikdy nebyl na muže. Jsi první, Harry.“

Výtečně, takže osobní krize byla zažehnána a jejich heterosexualita byla naprosto v bezpečí, to dalo rozum.

„Oh. Vážně? Vypadalo to, že rozhodně víš, co máš dělat. Určitě si nestěžuju.“

„Teorie vedla k praxi, jsem obeznámený s tím, jak funguje lidské tělo.“

„Ah. Tak.“

Ta trapná chvíle ticha by se dala krájet. Ačkoliv se oba dva tvářili, že ten gigantický slon v pokoji nebyl, nepřestali se dotýkat. Severus si uvědomil, že Pottera hladí po dlani tak nějak automaticky a on mu to stejně automaticky oplácel.

Načež se v nestřežený moment Harry na něj překulil a ukradl si od něj další polibek. Tentokrát něžnější a procítěnější. Bez žhavé touhy. I když pořád trochu chutnal jako krev. Jejich jazyky se propletly v pomalém tanci a ani jeden nepochyboval o tom, že mezi nimi bylo daleko víc, než jen fyzická přitažlivost.

Byli zpocení, ulepení a vůbec celí zaneřádění, ale bylo jim dobře.

A pak řekl zlatý chlapec podivnou věc.

„Chybíš mi, Severusi. Strašně moc. Nestihl jsem ti ani říct, že tě miluju.“

꧁꧂

Harry se probral. Doma ve své posteli. Celý uřícený si uvědomil, že má v pyžamových kalhotách něco nepříjemně lepkavého a po celém těle pociťoval uvolnění. Jen mysl se s prozřením nezvládala smířit.
Byl to celé jenom sen. Jak by taky nebyl, když Severus Snape byl už víc než tři měsíce po smrti. Nebyl to první sen svého druhu a pravděpodobně ani poslední. Nedělal si žádné iluze. Dávno pochopil, co to pro něj znamenalo. Truchlil. A jeho podvědomí mu předkládalo důvody proč. Ty sny byly čím dál intimnější a osobitější. A Harry se v nich vedle Severuse cítil šťastný, protože když po probuzení udeřila tvrdá realita, jenom přežíval.
Nic nedopadlo, jak by si býval přál. A život by neměl být jen o tom se nadechnout, ale hlavně prožívat chvíle, které člověku berou dech.

Ten zármutek byl v podstatě láska, která neměla kam uniknout. Setrvávala na místě. Uvnitř hluboko pod hrudním košem. Jako těžké břemeno. Podivný strach, že jednou přece jen zmizí. Nejvíc bolel hlavně strach.

Donutil se zavřít oči, aby nezačal brečet. Na druhé straně postele spala žena se zrzavými vlasy. Otočil se k ní zády jako by ji jeho myšlenky dokázaly vzbudit. Jak by jí svůj srdcebol asi vysvětlil? Jak by jí mohl přiznat, že cítí lásku, která ovšem už dávno nepatřila jí?

Polknul, snažil se zklidnit tu nepříjemnou tachykardii. Znovu se ponořit do snů, kde ho uvítá muž, kterého dřív nedokázal docenit. Kterého začal milovat post mortem.
Jak moc divný asi mohl být? Celý Harryho život byt jen surrealistický až transcendentní sitkom, ve kterém hrál hlavní roli, aniž by se o to prosil. A možná, že nenávist, kterou cítil k Severusovi jako student, ani nebyla ve skutečnosti nenávistí. Protože nenávist byla přece příliš silná emoce na to, aby jí člověk plýtval na někoho, koho neměl rád. Sahalo to dál? Už si nebyl jistý ničím.
Věděl, že ho už spánek znovu nepřemůže, a proto měl pro tyto případy jiné vykoupení. Ale prvně si musel dát rychlou sprchu.

Psaní dopisů mrtvému muži mělo mít terapeutický účinek a on se svého doznávání nehodlal vzdát. I když riskoval, že se to Ginny jednou dozví. A vlastně mu na tom ani nesešlo. Ale Ginny do jeho pracovny nikdy nechodila. A on své dopisy bez viny nechával ležet ve voskované složce na stole, přestože je nikdy po sobě znovu nečetl. Jednou, až se zbaví pocitu viny a dokáže si odpustit, zdolat tu bolest, tak je všechny spálí. Ale v tuhle chvíli měl nutkání si je ponechat, aby sloužily jako memento.
 

Zavřel se v pracovně, otevřel okno, aby si trochu víc provětral hlavu. Zapálil svíčky, vytáhl nažloutlý pergamen a brk s kalamářem. Sova v otevřené kleci u okna na něj přimhouřila nesouhlasně jedno žluté oko, ale pak se zase věnovala sobě.

Nezatěžoval se úvody, stejně to nikdo nebude nikdy číst. Potřeboval se v první řadě zbavit vnitřního tlaku a frustrace. Žalu, který si na něj sedl jako nemoc. Který se pomalu a jistě stával posedlostí.

Co jsem to udělal?
Nechal jsem vás tam ležet, nechal jsem vás tam zemřít. Kdybych nebyl hlupák, někoho bych zavolal na pomoc. Poražení Voldemorta nemělo být přece nikdy prioritou před záchranou života. Je to jen a jen moje vina, že jste navždy pryč. Měl bych tolik příležitostí s vámi mluvit. Říct, co k vám cítím.

Ztrácím dech, pane. Ztrácím soudnost. Zase se mi o vás zdálo. A každý ten sen je čím dál živější. Dny stále těžší. Ztrácím rozum.
 

Jsem si jistý, že byste moje city nikdy neopětoval. A možná bych neměl nikdy odvahu vám ty svoje svěřit, ale mohl bych si dovolit doufat.
Co kdybychom měli šanci? Spolu. Být prostě spolu. Mít jeden druhého.
Pořád si vás představuju, i když zrovna nesním. Všechny ty alternativní situace, které by se mohly stát.
 

Nedávno jsem narazil na pár veršů, když mi přišla pozvánka na kamarádovu svatbu. Při jejich čtení jsem pomyslel na vás a na sebe, jak spolu plujeme životem. Jenže já se topím, i když stojím nohama na suchu.

Tohle je pro vás. Snad to nepopletu:

…pak by se věru žádné nepohodě

nás nepodařilo už rozdělit:

spíš naopak bychom si v družné shodě

ještě víc přáli dál tak spolu žít…

S láskou, HP

Měl toho na srdci tolik. Toužil toho hodně vyjádřit, ale pokaždé měl pocit, že slova nestačí. Že jich není nikdy dost a jejich význam neobsáhne, co prožíval.
Venku začínalo svítat. Věděl, že má ještě pár hodin k dobru, než půjde do práce, ale nemělo smysl se pokoušet znovu usínat.
Tíha na ramenou, zmařené šance, ta nesmyslnost ryzí pošetilé zamilovanosti, všechno to bylo jen patetické. Severus Snape by to jistě za patetické považoval. Harry si promítal do snů nespokojenost s vlastním životem. Hledal v nich spásu.
Věděl, že by se měl v životě posunout dál a stejně se do té králičí nory hroužil hlouběji tak, že zanedlouho nebude cesty nazpátek.

Když při odchodu zavíral za sebou dveře od pracovny, nevšiml si, že sova, která doposud čekala na svou šanci, obletěla stůl. S naučenou dovedností si šikovně povytáhla popsaný pergamen, který ukořistila do pařátů a odletěla s ním oknem pryč do brzkého ranního šera.