Je to v pořádku

Potter navštěvoval Draca jen, když něco potřeboval. Poté, co zemřela Astorie, stejně Draco nějak ztratil soudnost a úctu k sobě samému. Že s ním Potter na každém rohu zametal, když se mu to hodilo, bylo jako přijímat trest, který si sám zvolil.

Někdy potřeboval Dracovy kontakty, jindy něco z jeho znalostí. Tam si u něj vyžádal složitější lektvar a tady zase společenský vliv. Zkrátka a dobře, Harry Potter ho jenom zneužíval. A nejčastěji když si potřeboval ulevit od dennodenního stresu a zabavit se.
 

Celé to jejich podivné uskupení začalo před dvěma lety, když přišel na pohřeb jeho ženy. Zpili se spolu do nepříčetnosti hned na to, co se vytratili ze smuteční hostiny. A když mu Potter začal vykládat o tom, jak ho ta jeho Weasleyovic nádhera podvádí, situace se vyhrotila jinak, než by každý z nich čekal.

A Draco neudělal nic proto, aby se od té doby jejich poměry změnily, možná spíš naopak. Zhoršily se, protože Potter nebyl takový altruista a dobrák, za jakého ho všichni měli před více než dvaceti lety, když zneškodnil Temného pána. Kdysi hrdina ve své velikosti, nyní sobec ve své podstatě.

Dnes jeho nálada byla horší. Kdykoliv se to týkalo Ginny, poznal to. Draco věděl hned v prvním momentu, že se něco mezi nimi stalo, jakmile mu Harry vpadl do domu s vražedným pohledem v očích a dotlačil ho do ložnice.

Na uvítanou se Pottera zeptal: „Co udělala tentokrát?“

„Drž hubu a vlez si na postel,“ pronesl k němu temně a varovně.

Draco to ignoroval s nedůvěřivým posměchem. „Cože, ani nepozdravíš? Jakej seš to ale frajer, Pottere, víš to…“

Co nečekal, byl náraz dlaní, která mu přistála na hrudníku, div mu nevyrazila vzduch z plic. V šoku neudržel balanc a dopadl na zem. Potter zavrčel a zamračeně ho zvedl za límec a zpola s ním mrsknul na kraj postele z masivu.

„Lehni si na tu zasranou postel, Malfoyi. Potřetí už se nebudu opakovat!“

„Fajn, prosalazara. Dej mi pár vteřin.“

Vyškrábal se nahoru na povrch a ignoroval tupou bolest v žebrech. To bylo přece v pořádku. Všechno bylo v pořádku. Zlatý hrdina by mu nikdy neublížil. Ne vážně. Potřeboval jen upustit páru. Vždyť to nebylo to nic osobního.

A zatímco zápasil s opaskem, proti němu se pohnul Potter a hrubě s ním smýkl. Vysvobodil ho z kalhot jen dostatečně na to, aby dosáhl, kam potřeboval, a pak ho vmanévroval břichem dolů do matrace a se zadkem zdviženým do vzduchu. Postel se pod nimi prohnula, když mu stáhl kalhoty a spodní prádlo ke kolenům. Dál se o to nezajímal. Dracovy půlky obscénně roztáhl a plivl mu na svěrač. Nevypadalo to, že by se chystal vytáhnout hůlku nebo použít lubrikační lektvar a Draco začal při té představě lehce panikařit.

Ze rtů mu unikl vzdech, když ucítil, jak do něj bez nějakých něžností vnikly rovnou dva prsty, které ho na první dobrou začaly roztahovat. Tep se mu zdvojnásobil. Bylo to při nejmenším nepříjemné a vzhledem k tomu, že to byly víc než tři týdny, co ho Potter píchal naposledy, aniž by se mezitím vůbec viděli, věděl, že tentokrát by lubrikace přišla vážně vhod.
Draco sebou trhnul a zmateně zamrkal, když Harry vytáhnul prsty. Merline, to vážně nemohla být jediná příprava, že ne? Ani Potter nemohl být tak krutý, aby si ho vzal jen takhle. To ani nemohlo být příjemné pro něj. Ale Potter si to zjevně nemyslel.

Vzápětí se splnila jeho nejhorší noční můra, jakmile se žalud Potterova ptáka pokusil zasunout dovnitř. Byl příliš velký, příliš suchý a bylo moc brzy. Pálilo to jako čert a Draco se neubránil zakňučení.

„Au. Pottere, do hajzlu, počkej. Počkej sakra, nemůžeš…“

Ale jeho snaha druhého muže zastavit se zdála marná, protože Potter mu zatlačil obličej do polštáře a ztlumil jeho vyděšené výkřiky. Zmijozel se instinktivně bránil, snažil se vymanit a kolena semknout víc k sobě, což byl bezvýsledný boj díky tomu, že je měl sevřená kalhotami, ale nic z toho nepomohlo. Potter býval sice vždycky menší než on, zato po dlouhých letech výcviku a praxe byl daleko silnější a hbitější. Tenhle boj byl předem prohraný a nezbývalo, než se s tím smířit. Nebo možná ani Draco bojovat nechtěl.
Vlasy mu sevřela dlaň.

„Říkal jsem snad, abys byl zticha, nebo ne, Malfoyi? Už nechci slyšet ani slovo. Budeš hezky mlčet jako pěna a poslušně držet. A nevydáš ani hlásku, kurva. Rozumíš?“
Otřásl se a zaryl obličej hlouběji do polštáře, aby skryl ve tváři bolest.

Měl by mu říct, ať jde do prdele, poslat ho ke všem čertům. Už nikdy s ním nepromluvit a až si nebude dávat pozor, vyslat na něj nějakou odpornou kletbu. Měl by ministrovi barvitě povykládat, jakého parchanta si to tam ve vedení bystrozorů drží. Měl by posbírat zbytky sebeúcty a hezky od plic mu vysvětlit, co si o násilnících jako je on, myslí.

Ať už se teď mezi nimi dělo cokoliv, měl pocit, jako by mu někdo sevřel pěst kolem srdce a několikrát zmáčkl jen proto, aby otestoval, co všechno vydrží. Neodvážil se ani nadechnout. Musel poslouchat.

Potter to nemyslel vážně. Draco to věděl. Hrál s ním jen nějakou hru. Bylo to v pořádku. Všechno bylo v pořádku. Draco jen přeháněl a byl přecitlivělý.

Jenže navzdory všemu měl Harryho společnost rád. Vytýkat mu jeho chování, když s ním vlastně nepřímo souhlasil, by neprospělo ani jednomu z nich. A tak držel jazyk za zuby v naději, že to brzy skončí. Možná, že té hře nakonec přijde na chuť a pochopí její pravidla. A na konci se tomu zasmějí.

Potter z něj vytáhnul svoje péro a zase ho do něj vrazil. Začal se pohybovat, centimetr po centimetru. Štípalo to a každý pohyb byl náročný. Dracovi se chtělo křičet, ale byl rád, že nemůže.

Sex mezi nimi byl vždycky trochu víc drsný. Zábavný, divoký a drsný. Ale nikdy ne takový. Pokaždé, co do něj Potter vniknul, měl dojem, že ho rozpůlí ve dví. Kůže byla citlivá na dotek a tempo příliš rychlé na to, aby to bez pořádného zvlhčení mohlo být stimulující.

Nebo si to alespoň myslel do chvíle, než se začal Potter s pravidelností strefovat do jeho prostaty. Merline svatý. Bylo to příliš drsné, tření bylo palčivé a kurevsky to bolelo, ale i přesto se nedokázal ubránit rozkoši, která se mu rozlévala v útrobách, až se mu doteď povadlý penis mezi stehny začínal probírat. A po chvíli byl dokonce tak tvrdý, že všechnu tu bolest skoro vítal.

Snažil se celou dobu zůstávat zticha, opravdu se snažil. Avšak jeho tělo mělo jiný záměr. Sténání a vzdechy se z něj draly pokaždé, když se Potter penisem otřel o uzlíček nervů uvnitř. S každým zvukem, který vydal, mu Harry zatlačil hlavu silněji do polštáře, až mu pomalu docházel kyslík.

Ale mantra v Dracově hlavě stále opakovala, že je to v pořádku. Harry Potter by mu neublížil. Nikdy by ho vážně neohrozil. Byla to jenom hra. A bylo to v pořádku. Nicméně namísto toho se začínal svíjet a dusit, protože ruka na jeho týlu ho pořád nechtěla pustit. Salazare, kurva… proč ho nechtěla pustit? Nemohl dýchat, zatemňovalo se mu před očima a pomalu se smiřoval s tím, že se udusí. Že tady zemře. S ptákem Harryho Pottera v zadku a v téhle ponížené a nežádoucí pozici jako ta největší coura. Ve svém vlastním domě. V posteli, ve které spal se svou ženou.

Poněvadž Harry ho zabije.

Ruka se z vlasů náhle stáhla zase zpátky a donutila ho prohnout záda do bolestivého úhlu. Draco se z plných plic pokusil nasát vzduch, ale pod nepohodlným držením akorát prskal a polykal naprázdno vzduch plnými doušky.

„Co jsem kurva řekl?“ zařval mu do ucha Harry tak, že se Draco leknul. „Jsi jen neschopný sráč, co, Malfoyi? Nedokážeš plnit ani jednoduché rozkazy.“

Omráčený sotva zareagoval, když mu Harryho dlaně sevřely pevně rty.

„Tak to abych ti s tím pomohl!“

Přirazil a brutální tempo si zase našlo svoji cestu do těla pod ním. S každým přírazem boků zasáhl naprosto přesně Dracova citlivá místa. Ten mezitím zavřel oči, protože měl strach, že ho každou chvíli zradí a zamlží je slzy. Ponížení a strach o život ale očividně neměly vliv na libido, protože jeho tělo ustavičně toužilo po vyvrcholení a ztuhlý penis narážející do břicha měl zarudlý a lesklý. Ale bylo to jedno. Bylo to v pořádku. Stejně ho nikdo neuslyší a neuvidí. V tuhle chvíli mohl být tím, čím Harry chtěl, aby byl. A v tuhle chvíli nebyl ničím jiným než uvolněním, děvkou, která podrží. Dírou, kterou je třeba využít a zaplnit. Už jen z té zvrácené představy se mu dělaly mžitky před očima. Z představy, která ho vyháněla vpřed blíž k orgasmu.

Nohy se mu chvěly a hrozilo, že mu unikne další zakňučení, když se opřel rukou zoufale do čela postele a pohnul boky divoce dozadu, aby zamířil vstříc Harryho přírazům. Bylo to úžasné a zatraceně syrové. Dekadentní. Bolelo to a zároveň neznalo hranice potěšení. Všechny ty vjemy, které se ve spirále kolem něj točily, vzbuzovaly dojem, že má v hlavě jenom vatu. Byla veliká šance, že pokud to bude pokračovat dál, udělá se, aniž by se dotkl svého penisu. A nechtěl se sám sebe dotknout, protože Harry mu neřekl, že může.

Ještě chvíli a bude… bude….

Potter za ním hlasitě zasténal, zatímco do něj několikrát trhaně vniknul, než přišlo uvolnění. Draco cítil, jak mu tělo naplňuje živoucí horkost, načež ho náhle ty silné dlaně pustily a veškerý dotek zmizel, když Nebelvír vystoupil z jeho těla. S nedůstojným vyjeknutím spadl přímo na matraci, až mu platinové vlasy přikryly tvář. Chvíli popadal dech, po těle byl napnutý a pořád vzrušený. Byl bolestivě tvrdý, ale věděl, že Potter s tím nic neudělá. Ani se o to předtím nepokoušel, tak proč by to mělo být teď jinak? Spolknul tu hořkou žluč a snažil se zklidnit ten vír zklamání uvnitř. Vědomí, že nestojí druhému muži ani za pozornost nebo reciprocitu, způsobilo, že jeho erekce v dalším okamžiku začala uvadat. Zkusmo se dotknul prsty na špičce, ale byl příliš napěchovaný negativními emocemi na to, aby měl chuť to zkoušet dál. Byl zkrátka moc citlivý. I matka mu to vždycky říkala.

V hlavě si zopakoval jako dnes už tolikrát, že to bylo přece v pořádku. Všechno bylo v pořádku. Opravdu. Aspoň to bylo za ním a Harry byl s výsledkem spokojený.

Potter se odvalil z postele a začal se mlčky oblékat. Alespoň Draco slyšel šustění látky, neodvážil se otočit, aby se podíval. A taky na to neměl energii.

Pár okamžiků na to se postel znovu prohnula, tentokrát pomaleji. Váhavěji.

„Draco,“ oslovil ho jemně, když se nad něj naklonil, aby na sebe viděli, a odhrnul mu prameny z očí. „Jsi v pořádku?“

Zelené oči na něj upřeně hleděly. Vypadaly tak něžně a Dracovi přitom poskočilo nadějně srdce.

Jistěže byl v pořádku. Všechno bylo v pořádku.

„Jsem v pořádku,“ zopakoval nahlas. Bylo to spíš zaskřehotání, ale ulevilo se mu, že může zase mluvit.

Harryho obočí se svraštilo starostí, když natáhnul ruku a pohladil ho po čelisti. Bylo v tom tolik soucitu a vlídnosti. Draco na okamžik zadoufal, že se k němu Harry skloní, aby ho políbil. Ale nestalo se tak. A když si všimnul v těch očích pocitu viny, došlo mu, že ta něha nepatřila jemu. Pocit sevření na dně žaludku se začal stupňovat, když pochopil, že to provinění nevnímal Potter kvůli tomu, že Draca málem uškrtil. Nebo že ho opíchal tak animálně, že zítra bude sotva chodit. Ne. Ne. Ten pocit viny měl jiný zdroj. Ten zdroj měl ryšavé dlouhé vlasy a hnědé oči. A přestože Pottera jeho žena podle všeho stále podváděla, z nějakého důvodu s ní ještě byl a pořád ji miloval. Cítil vinu, protože myslel na svoji podělanou manželku.

Ale to bylo v pořádku. Tak by to ostatně mělo být. Draco by taky myslel na Astorii, kdyby tady byla. Chápal to. Je to, jak to je. A bylo to v naprostém pořádku.

Neřekl nic, když se nakonec Potter otočil a na rozloučenou zamumlal nějaký pozdrav. Dál se nezabýval tím, jestli Draco nepotřeboval například léčivou mast nebo ulevující kouzlo. Když za ním zacvakly dveře, Draco si dovolil konečně dokořán otevřít oči a zrekapitulovat si celý večer. Nepokoušel se ani hnout, protože ho bolel snad každý sval v těle a pravděpodobně i krvácel z konečníku. Ale to spraví šikovná inkantace.

Přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdyby ho projednou Harry držel jako by na něm záleželo. Jaké by to bylo při sexu, kdyby do něj vnikal s opatrností a cílem ho potěšit. Jaké by to bylo, kdyby ho políbil a prohrábl mu prsty plavé vlasy. A zatímco by ho vášnivě líbal, jejich těla by se k sobě tiskla, dokud by oba nedosáhli vrcholu se jménem toho druhého na rtech.

Přemýšlel nad tím, jak moc velký byl idiot, když si myslel, že by to kdy bylo možné.

Palci si promnul oči, dokud neviděl zamlženě. Snažil se jen oklamat sám sebe. A snažil si nalhat, že nemá cenu brečet, protože všechno bylo přece v pořádku.

Jenže když mu z koutku sklouznuly první slzy, věděl jistě, že nebylo.