KČNTNŽ - 13. kapitola

John vůbec netuší, jak se to celé odehrálo.
V jednu chvíli stojí v zahradách a Sherlock mu bezostyšně vráží jazyk do pusy pod hledáčkem vlastního bratra a té odporné ženštiny, a v druhou chvíli už jsou sami…
Kdy se stihli přesunout na hotel a kdo koho vlastně odtáhl? Ví jen, že venku stále svítí slunce, je nejvýše na obloze, takže může být zřejmě poledne, nebo možná o hodinu víc. Je bílý den a on leží na matraci v detektivově posteli, zatímco Sherlock mu naléhavě drtí rty a tiskne své tělo na to jeho. Vzrušení je cítit z každého póru jeho těla. Tvrdost v klíně je taky značně odpovídající.

Pro gentlemana nepřípustné.

Pro totálně zamilovaného chlapa neskutečně žádoucí a žhavé.

Tmavé kučery pod doktorovými prsty jsou jemné přesně tak, jak si je vždy představoval. Nechává si je protékat skrze prsty a detekuje všechny ty příjemné vjemy. Ze Sherlockova těla je cítit vůně drahé kosmetiky, kondicionéru a ještě něčeho, čeho si dříve nevšímal. Jeho přirozená podmanivá vůně. Mužská vůně, která Johnovi bere dech. Až doteď netušil, že je to vůbec možné, když ho chlapi nikdy nezajímali.

Ale Sherlock voní. Sherlock voní nádherně. Je opojný. Sherlock je sex.

Dlaně obou mužů jsou neodbytné, svršky rychle končí na podlaze v několika hromadách, divoké rty putují, ochutnávají a hledají místa kýženého uspokojení. Každý ohyb, každý centimetr obnažené kůže.

Johnovi divoce bije srdce a má pocit, že mu brzy proputuje krkem až nahoru a proskočí rty rovnou Sherlockovi do dlaně.

Jak patetické, sentimentální, nicméně upřímně pravdivé až to skoro bolí. Ale nikdo ho to nedonutí říct nahlas. Na taková vyznání je ještě moc brzo a doktor sám se s tím prvně musí nějak srovnat.

Nemysli, Watsone, a užívej si!

Tvrdé klíny se třou proti sobě ve snaze být si co nejblíž, dech se zadrhává, každý dotek pálí vzrušením. Kůže je horká a začíná být možná až příliš obtížné dýchat.

John opakuje pořád dokola detektivovo jméno jako naučenou mantru, přivírá víčka, svaly jsou stále napnutější, jak cítí, že se to blíží. Pulzující smršť, která je prozatím usazená někde v podbřišku.

Dokonalá souhra a synchronizace i veskrze rozdíl jejich výšky. Je to dokonalé a dělal by to každý den do skonání světa.

Sherlock ochutnává doktorův lalůček, o pár úderů srdce později svou tvář schová v ohbí jeho krku a něco svůdného mu zašeptá tím svým podmanivým barytonem, který samotný je schopný Johna rozložit na malé bezvýznamné částečky.

Když detektiv přitvrdí, tak rytmus přirážení do jejich spojených dlaní začíná být neúprosný. Tolik vytoužené vyvrcholení už takříkajíc klepe na dveře.

Sherlock zvedne hlavu, aby znovu vyhledal doktorovy rty, které jsou nateklé od neustálého plenění. Těla kropí pot. Když se na sebe upřeně zadívají a opřou čela o sebe, a John si pomyslí, že jeho vzrušení nemůže už být větší, převalí se přes něj vlna divokého orgasmu, vysvobodí ho úleva a v rozostřeném pohledu se zrcadlí pomyslná hvězdokupa pocitů a souznění.

Netrvá to dlouho, snad jen dva tři pumpující doteky navíc a jeho břicho a hrudník pokryje další vlna horké nadílky, to když se přes svůj vrchol dostane i sám Sherlock.
Svalí se na něj.

John spokojeně vydechne a dovolí si druhému muži položit dlaň na záda pod žebry a přivine ho víc k sobě. Detektiv se nechá a ještě víc, na oplátku Johna obejme a jejich zaneřáděná kůže se k sobě definitivně přilepí. Oba se pobaveně zasmějí a je jasné, že je jim to úplně jedno.

John Watson je šťastný, protože Sherlock Holmes jeho sentiment oplácí.

A na vyznání přijde řada jindy.

Ehm, vůbec jsem neměla v plánu z této povídky dělat něco explicitního, sex se v ní vůbec neměl nacházet, ale tak nějak jsem no, řekněme, že změnila názor - pro nedostatek lepšího vyjádření :D.
I tak je to na mě docela soft popis, každopádně snad jste si to užili, i když je to jen "krátký" úryvek ;)
​Už jen dva díly, děcka.