Kategorie: Masky, které nosíme

6. kapitola

Fandom: Arrow, The Flash (Arrowverse)
Rubrika: Masky, které nosíme
Téma: Svět je místo, kde je každý polovinou z části, která tvoří celek. Říká se tomu spřízněnost duší. Barry Allen tu svou nechce poznat, protože mu velkou část života způsobuje jenom bolest. Ale co když jeho druhá polovina neměla na výběr?​
Žánr: AU, slash, smut, psychologický, dobrodružný, angst, romantika
Období: Od první řady Arrow
Páry: Oliver Queen/Barry Allen (Arrow/Flash)
Slovo autorky:
Fakt by mě měl někdo vydefenestrovat za takovou odmlku, ale múza je prostě svině. Přepisovala jsem tuhle kapitolu posledního půl roku asi desetkrát a nikdy jsem s ní nebyla spokojená. Ostatně, nejsem ani teď, ale mám podezření, že už to stejně nenapíšu líp, takže to holt bude muset stačit.
Až se zas dám nějak dokupy, mám v plánu napsat ještě druhý díl, trochu víc explicitní, ale uvidíme, jak mi to půjde a jestli se k tomu donutím :)
Poznámka: Tak konečně 18+

 

 

 

Barryho garsonka byla malá a veskrze útulná, když si Oliver odmyslel oprýskanou omítku okolo oken a plíseň v rohu nad kuchyňskou linkou. A dala by se shrnout dvěma slovy. Systematický chaos. Což byl zároveň i výraz, který byl dokonalým odrazem hrdinovy povahy a stylu života.
Na policích u zdi byly tematicky seřazené knihy týkající se několika vědních oborů, kdežto na nočním stolku ležely poházené přírodopisné časopisy a dokonce i nějaký ten komiks. Přes sedačku se válelo několik košil a trik, dokonce použitý ručník a na kuchyňské lince odstávalo několik hrníčků s kávovou usedlinou, i když nádobí za prosklenou vitrínou bylo seřazené podle velikosti a barev.

Samozvaný strážce se pro sebe usmál. Tam, kde vládl chaos, celkový dojem doplňoval udržovaný řád. Jako by se ho Barry chtěl držet, ale nedokázal se s ním sžít. Stejně jako v tom viděl odraz jeho běžného jednání, když si vybavil Flashovu nedisciplínu a improvizaci, navzdory tomu, že měl rychlík oproti němu hromadu času prozkoumat si terén.
I tak Oliver nervózně přešlápl z nohy na nohu, když za ním mladší z mužů zavřel dveře s vepsanou omluvou v očích poté, co bleskovou rychlostí nepořádek poklidil. Ale už bylo pozdě na to, aby si toho plavovlasý muž nevšiml. Bylo to vlastně docela roztomilé.

 

„Uhm, takže… Dáš si třeba něco na pití?“ pročistil si hrdlo vědec a pobídl muže, aby se posadil na sedačku.

„Nemusíš se…“

Barry mu skočil do řeči a ve tváři ho polila červeň. „Třeba sklenici. Chci říct vodu. Sklenici do vody. Vodu do sklenice,“ opravil se překotně. „Nebo kávu?“

Modré duhovky se pobaveně zapíchly do těch zelených. I Oliverovo srdce driblovalo divoké staccato, ale mladíkova nervozita jako by ho něčím uklidňovala. Jako by konečně byli na stejné stránce jedné knihy, nejen součástí stejného příběhu. A možná to tak ve skutečnosti i bylo, doufal v to.

„Voda bude stačit, díky.“

 

Jak mu Barry naservíroval sklenici na stůl ve své bleskové rychlosti, aniž by vylil byť jedinou kapku tekutiny, to netušil. Ale když viděl, jak si mne roztěkaně dlaně, zatímco se usazoval vedle něj na pohovku a vrtěl se jako hnízdo malých veverek, nevydržel to a rozesmál se nahlas. V hrudi se mu v ten moment rozlilo příjemné teplo, které nevycházelo z něj. Uvědomil si, že šlo o okamžik, kdy se Barry vedle něj konečně uvolnil a začal se smát celé té absurdní situaci taky. To spojení mohli cítit oba dva. Na pár vteřin se přeměřovali pobaveným pohledem a koutky úst jim cukaly vzhůru.

Oliver si zlehka odkašlal.

„Připadám si, jako by mi zase bylo šestnáct. Stojím před mou matkou a snažím se zpytovat svědomí nad tím, že jsme si s Tommym pořídili falešné doklady, abychom se mohli společně opít v baru ve Starling… I žaludek jsem měl na vodě stejně jako teď. Ale myslím, že tentokrát tolik nezapáchám.“

Forenzní vyšetřovatel se znovu rozesmál, tvář mu opět zkropil lehce ruměnec a pár vteřin na to uhnul stydlivě pohledem.

Oliver usoudil, že jejich pocity byly v ten moment naprosto totožné a nejen, že měl tentokrát dojem, že jejich pouto mu to našeptává samo, ale Barryho výrazy ve tváři byly k nezaplacení. Měl chuť se k němu nahnout a teď a tady na místě ho celého pohltit, ale věděl, že je zde ještě pár věcí, které si museli ujasnit. A taky se musel v pár věcech ujistit, protože domněnky nikdy nespojí celý obraz.

 

Napil se ze sklenice a nadechl se. „Barry, jak je možné, že celou tu věc bereš s takovým klidem?“

Rychlík zamžoural na pár vteřin obočím ve snaze pochopit obsah položené otázky, ale Oliver ho ani nepustil ke slovu.

„Chci říct, že celý ten koncept spřízněných duší je vlastně docela děsivý, nemyslíš? Definitivní, konečný, plný zodpovědnosti, protože víš, že teď už tady nejsi sám a někdo na tom druhém konci může pykat za tvoje hříchy. Už do konce života, vlastně celý tvůj život, jaký si ho znal, tím skončil.“

„Asi nerozumím, na co se ptáš. Máš strach, že už nebudeš nikdy s nikým jiným? Že tě budu nudit, omezovat nebo…“

„Tak jsem to… To se ale týká romanticky spřízněných duší.“

Barry Allen se na v mžiku oka zarazil. Že by přece jen celou situaci chápal špatně? Takže to, co mu Oliver v Jitters říkal, bylo jen v přátelské rovině? Vydechl a klesla mu ramena. Ani se nesnažil skrýt své zklamání a druhý muž si toho očividně taky všiml.

„A my… Já a ty. Hm, Barry, asi bychom si měli prvně promluvit o tom, co to pro nás vlastně znamená, protože jsme si to vlastně pořádně neujasnili.“

„Jsem jedno ucho, Ollie,“ zaznělo skoro až neosobně.

„Když si říkal, že mě chceš… Tím si myslel, že mě chceš mít za spřízněnou duši? Jako nejlepšího přítele? Někoho, na koho se do konce života můžeš vždy spolehnout a obrátit? Diggle takové spojení kdysi nazval slovy nepokrevní bratr,“ chvíli si mladšího muže prohlížel. Seděl strnule a zdál se být odosobněný a nepřirozeně klidný. „Nebo si tím myslel něco jiného?“

„Co myslíš ty?“

„Barry, odpověz mi upřímně, prosím. Musíme si o tom promluvit. Mám dost bordelu ve vlastní hlavě i bez toho. A abych ti mohl říct, co chci, potřebuju odpověď na tuhle otázku.“

Bylo by jednoduché celé to potvrdit a vrátit se do zajetých kolejí. Dělat, že je všechno v pořádku a že se jedná jen o hluboké přátelství a úctu. Ale pravdou bylo, že Barry nechtěl. Měl už toho zapírání dost, držet to v sobě by stejně nedělalo dobrotu a časem by se situace akorát víc zhoršila.

Nádech, výdech. Prudké zamrkání víčky. „Fajn, jak chceš. Myslel jsem to romanticky. Chci tě jako partnera. Do života a po svém boku. Jako člověka, se kterým budu sdílet zlé i to dobré. Protože ať už jsem o našem spojení věděl nebo ne, od samého začátku jsem cítil, že tohle chci. Pokud jde o mě, Olivere, nemyslím si, že naše spřízněnost je pouze o přátelství jako to bývá v jiných případech. Viděl ses vůbec? Kdo by tě nechtěl? Přitahuješ mě a rozhodně ne jako přítel. Ale samozřejmě pochopím, když to nebudeš vnímat stejně, to…“

„Tobě se i normálně líbí muži, Barry?“ skočil mu do řeči dychtivě lučištník.

„Asi ne.“

„Asi ne? Ale pak to nedává moc smysl, neděsí tě to?“

„Co by mě mělo děsit? Že by za to mohlo naše spojení? Že se ze mě najednou stal bisexuál? Nemůžu vlastně říct, jestli se to vůbec stalo, nebo to tak bylo vždycky. Celé ty roky jsem byl po uši zamilovaný do Iris, o které jsem věděl, že není moje spřízněná duše a se kterou jsem neměl žádnou budoucnost. A přesto jsem si kvůli ní k tělu nikdy nikoho nepustil a představa, že bych se zamiloval do někoho jiného, mi byla úplně cizí. Nad pohlavím takového potenciálního jedince jsem ani nepřemýšlel. Prostě mě to jen nikdy nenapadlo.“

Arrow pouze krátce přikývnul a Flash pokračoval.

„Mám pocit, že na celý ten koncept spřízněných duší pohlížíš jinak než já. Vnímáš to jako něco, co tě drží zpátky, ale já to naopak vnímám jako něco, co mě posunulo.“

K jeho překvapení se na něj Oliver usmál a v těch hlubokých modrých očích bylo něco skoro až něžného.

„Tvůj vpád do mého života byl tak trochu překvapení, nečekal jsem to, ale smířil jsem se s tím hned, jakmile mi začalo docházet, že tě vnímám jinak. Nějak jsem neanalyzoval svoje preference, protože moje pocity nevycházejí z toho, jestli seš chlap nebo ne. Cítím to tak, protože seš to ty. Ohromuješ mě, fascinuješ mě, při každém setkání slyším bušit svoje srdce až v uších. Pokaždé lapám po dechu a přemýšlím, co říct a podniknout, abych tě potěšil a udělal dojem. A abych se příliš neztrapnil. Jako třeba teď, protože až ti tohle všechno dopovím, budu muset změnit identitu. Ale to nebude problém, jsem forenzní technik, vím, jak to zařídit, stačí jen…“

Začal se do toho trochu zamotávat a zamlouvat své rozpaky, ale nestihl se ani znovu nadechnout, protože v ten stejný moment se na jeho rty přitiskly ty druhé a Oliverova zhrublá dlaň doputovala na jeho tvář, kterou překryla svým teplem. Když se pokusil polibek prohloubit, Barry Allen na místě ztuhl.

Další tři mrknutí víček poté, co se nic nedělo, se Queen rozpačitě odtáhl. „Promiň. Možná ten koncept přece jen chápu jinak.“

Rychlík druhého muže nepatrnou chvilku pozoroval, pohled zelených očí klesl k jazyku, kterým si Oliver navlhčil spodní ret, jako by z něj smýval jeho chuť. A pak Barry bez vysvětlení řekl něco, co ani jeden z nich nečekal. „Ten poslední důvod. Chtěls mi říct, proč si o tom přede mnou mlčel. Proto jsme tady.“

„K tomu se celou dobu snažím dostat. Ptám se tě na to, protože jsem si sám prošel takovou krizí identity.“

Mladíkovi vyletělo obočí do čela, když se pobaveně zapitvořil.

„Nesměj se. Víš dobře, jakou za sebou vláčím minulost. Každej si pamatuje, že jsem naháněl sukně jako smyslů zbavený. Hlavně na výšce. No, na všech výškách, kam jsem chodil. Prostě mě nikdy žádný chlap nepřitahoval. Měl jsem přátele, kteří byli na stejné pohlaví. A pořád mám. Už znáš Sáru, Tommy měl dokonce kdysi na střední kluka. John Constantine je správnej chlap, někdy vás seznámím,“ zagestikuloval rukou ve vzduchu. „Přišlo mi to vždycky v pořádku, nesoudil jsem za to jiné lidi, ale nikdy jsem neměl chuť ani experimentovat nebo se nějak přesvědčovat o odchylkách vlastní sexuality, jestli mi rozumíš. Prostě jsem věděl, že to není můj šálek čaje.“

„Takže tím chceš vlastně říct, že jsem ti udělal čáru přes rozpočet.“

„Moje srdce mi udělalo čáru přes rozpočet, Barry.“

 

Okamžik tíživého ticha byl protkaný intenzivním zbožňováním z obou stran. Svrbící pocit na kůži Barryho i Olivera byl utvrzujícím faktem, stejně tak ten úlevný pocit uvnitř hrudi, který se s hlubokou oddaností proléval žilami jako vodopád. Nebylo dávno pochyb o tom, co k sobě oba muži cítili, i když bylo komplikované vyjádřit to přesně. Byli teprve na začátku společného dobrodružství a bylo by unáhlené tvrdit, že jde o lásku jako takovou. Navzdory tomu bylo naprosto jasné, že to semínko poznání v nich už nějaký ten čas klíčilo a každým dnem sílilo.

Mladík natáhl ruku, aby vyhledal Oliverovu dlaň. A ten ji bez protestů semknul, i když na něm bylo vidět, že je z toho doteku a blízkosti trochu nesvůj.

 

„Vždycky si byl moje výjimka. Bylo těžké si přiznat, že nejsem tak striktně hetero, jak jsem si myslel. Ale možná je to přesně, jak říkáš, protože nějaké škatulky na to, jak tě vnímám, neexistují. Nejsem si úplně jistý, jestli je to dílem práce našeho spojení, protože stejně jako ty vím, že nemusí být nutně romantické. Znám spřízněné duše, které se nikdy nemilovaly romanticky, ale jsou spíš jako rodina.“

Ruka mladého vědce Arrowa v dlani příjemně hřála a on se cítil jistější než dřív.

„Ale pořád si kladu otázky jako jestli bych tohle cítil, kdybys nebyl moje spřízněná duše. Nebo kdybych to od začátku nevěděl. A něco mi říká, že to nedělá jen naše spřízněnost, ale hlavně ty. Ale musel jsem na to přijít, potvrdit si to. Na skutečnost, že bych se takhle cítil i bez našeho spojení, protože všechno, co jsem v Jitters říkal, je pravda. To, co si o tobě myslím, jak na mě působíš. To všechno mě přimělo pustit si tě k tělu, i když jsem nechtěl. Já. Člověk, který nevěří objímání, jsem začal přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdybych se tě dotknul,“ podíval se na jejich spojené dlaně a palcem pohladil Barryho hřbet ruky. „Jaké by to bylo, kdybych tě políbil. Jaké by to bylo, kdybych vedle tebe usínal a probouzel se.“

Barry si skousnul zuby spodní ret a nepřestával na druhého muže hledět s obdivem a úctou, napříč tomu, co mu provedl. Stejně oba dva věděli, že mu nakonec odpustí. Za taková doznání to přece stálo.

„Zpanikařil jsem. Ten pocit byl nový. Ne tolik jiný, ale nebylo to něco, na co bych byl zvyklý. Věděl jsem, že se to stejně jednou dozvíš, ale pořád jsem se cítil zmatený a snažil jsem se celou tu situaci s odhalením prodlužovat. I proto, že jsem chtěl mít ve všem jasno, až na tento rozhovor dojde. Protože ti dlužím upřímnost a odpovědi a protože to bylo něco, s čím jsem se musel prvně poprat já. Naklást to na tvoje ramena by bylo ode mě sobecké a bezohledné. Už tak jsem zničil tolik lidí a jejich víru ve mě.“

Barry se už chystal oponovat, v podstatě jen čekal, kdy se v celém tom doznání objeví Oliverovo typické sebemrskačství, ale samozvaný strážce ze Starling city ho gestem umlčel, aby mohl dopovědět zbytek.

„Věděl jsem, že kdyby ti došlo, že jsme spřízněné duše tak jako mně, už bys něco řekl, ale byl jsem překvapený, že někdo s tvojí nadprůměrnou inteligencí si pořád nedal dvě a dvě dohromady,“ starší muž se škodolibě zazubil a Barry se zakabonil.

„Hej, to není fér. Kdo by sám sobě přiznal, že je spřízněná duše Adonise jako seš ty?“ aniž by se mladík zamyslel nad tím, co chce říct, bylo to venku. Ihned si vložil tvář do dlaně. Do té, která nebyla v zajetí tepla té Oliverovy.

„Oh, tak to se nemusím bát, že bych se ti nelíbil. Můžou za to ty svaly?“ poškádlil ho Oliver.

„Trapas,“ zaznělo huhlavě z úst Flashe.

„Roztomilé.“

„Takové slovo není ve svém slovníku!“

„Od té doby, co jsem tě poznal, Barry, tak znám asi další tři jeho obdoby.“

„Tolik jich ani neexistuje.“

„Můžu ti je vyjmenovat.“

„Jenom se předvádíš, Ollie.“

„Rozkošný,“ pronesl lučištník zhluboka.

„Ee-h…“

„Okouzlující.“

„To… To není totéž.“

„Neodolatelný.“

Barrymu se vytratila slova z úst a zhluboka se nadechl, když se Oliver přiblížil, zatímco se mu upřeně díval do očí a modrá barva duhovek se začínala nepatrně skrývat pod útokem rozšířených zornic.

„To nejsem,“ zašeptal nakonec rychlík skoro neslyšně.

„Pro mě seš všechna tahle slova,“ pronesl svůdně, ale jejich rty se znovu nestřetly, jak každou sekundu Barry očekával.

Nakonec se plavovlasý muž odtáhl a pokračoval ve svém vysvětlení. „Když si mě konfrontoval, vlastně se mi docela ulevilo. A pravdou je, žes mi tím otevřel oči. V momentě, kdys mi řekl, že mě nenávidíš, najednou začalo být všechno naprosto jasné, protože já jsem zatraceně nechtěl, abys mě nenáviděl, chtěl jsem úplný opak.“

„Víš, že jsem to tak nemyslel.“

„Vím, ale nedělalo to situaci méně reálnou.“

„Takže z toho všeho vyplývá?“ otázal se s opatrností v hlase Flash, jako by pravda a uvědomění byly pořád nesmírně křehké artefakty a on s nimi nakládal opatrně.
„Vyplývá z toho, že tě chci taky. Jako partner. V milostné i životní rovině. Zrovna teď nechci nic jiného, než tě zase políbit a zlíbat tě tak moc, že budeš popadat dech.“

Ozvalo se tiché kníknutí. A pak smích, hluboký, nadšený, přirozený a úlevný. „Tak na co ještě zatraceně čekáš?“

Tmavovlasý mladík si přitáhl samozvance k sobě, aby znovu uzamknul jejich rty. Ale tentokrát do toho vložil všechny ty rozjitřené vjemy a chuť posílit celé jejich pouto. Koneckonců, jak sám Oliver řekl, je to na celý život.

 

Lučištníkova dlaň znovu sevřela Barryho tvář, za zavřenými víčky se pocity zhmotňovaly snáz a oba dva muži už tak napěchovaní emocemi se rozhodli, že tentokrát před sebou nebudou nic tajit.

Barry měl zdání, že se mu roztříští hrudník, jak se pod Oliverovými doteky jeho už tak divoce bijící srdce ještě víc zběsile rozbušilo. Kolena se mu lehce roztřásla a to vzájemné propojení se ještě víc prohloubilo. Měl dojem, že druhého muže cítí nejen na sobě, ale jako by se část jeho bytí spokojeně usídlila i v něm, dvě duše konečně navázaly spojení, na které tak dlouho čekaly. Ten pocit naplnění doprovázelo štěstí, které si nikdy dřív v životě nedokázal představit ani vedle Iris, kterou tolik let bytostně zbožňoval.

Polibek se zprvu tvářil docela nevinně, doteky rtů, občasné pokoušení jazyka, něžný vír vzájemného poznávání, dokud Barry nedopadl nazad a tělo druhého hrdiny ho nepřikovalo k pohovce.

Rychlík mezi neustávajícími polibky zhluboka vzdychl. Bylo jiné vnímat Oliverovy doteky a mít na sobě Oliverovo tělo s jasnými známkami vzrušení. Když se totiž na něj položil, přičemž mu jednou rukou vjel do hnědých vlasů, jejich klíny se o sebe opřely. V té chvíli ještě nečekaně, ale s nadšením obou zúčastněných stran. Vzájemně si zasténali mezi rty a Barry vyrazil svým klínem vzhůru, tentokrát s jasným cílem zopakovat celý pohyb ještě několikrát.

„Barry,“ zasténal tiše Oliver, když ho dlaně s dlouhými štíhlými prsty uchopily za půlky a přitlačily. Navzdory několika vrstvám, které je dělily, se o sebe znovu otřeli. Nebylo pochyb o tom, že jsou oba vývojem událostí nadšení a jakmile našli společný rytmus, jejich erekce se o sebe začaly třít v pravidelném taktu, zatímco se i jejich polibek prohluboval, stával se divočejším a pudovějším.

 

Mladý vědec vnímal, jak jeho tělem proplouvá elektrizující pocit, tolik známý v okamžicích, kdy se mu při běhu zvýší adrenalin. Díky zrychlenému uzdravování se mu neustále regenerovaly buňky, což mělo za následek zvýšenou citlivost. Během chvil nejvyššího utrpení to bylo nepříjemné, ale nyní byl celý prožitek mnohokrát znásobený, že se to vzrušení skoro nedalo unést.

Každý dotek druhého muže, každý jeho výdech na pokožce, každé prohrábnutí prstů ve vlasech, to všechno jako by se vrývalo Barrymu přímo pod kůží s blaženým pocitem, bylo to jako předzvěst k dosažení nirvány. Bublající touha pod povrchem. A Flashovo tělo reagovalo tím spíš pozitivněji, když se jednalo jeho předurčenou spřízněnou duši.

Oliverovy zuby skously jeho spodní ret a Barry se prohnul v zádech, prudce narážeje do krví nalitého penisu samozvance. I přes materiál rifloviny mladík ucítil, jak mu v klíně zacukalo. Oba dva se pomalu blížili k vrcholu, všechno se odehrávalo tak rychle a s nutnou potřebou nasytit se toho druhého.


„Ollie, Ollie… Já už…“ sténající výdech, krátké nadechnutí, Barry se držel z posledních sil.

„Držím tě, Barry,“ hlas druhého strážce byl už taky značně zastřený touhou. „Poddej se tomu, už seš jen můj.“

Můj.

To slovo rezonovalo mladíkovou myslí pořád dokola a mělo přesně ten kýžený efekt, protože další krátký nádech poté už se po celém těle nečekaně roztřásl, až se ten třas proměnil ve vibrace. A Oliverovi se v hrdle doslova při té příležitosti zadrhnul dech. Následovalo několik posledních trhaných přírazů a Barry zachraptěl nahlas samozvancovo jméno a zároveň s tím s ním zatřásl ten nejintenzivnější orgasmus, jaký kdy zažil.

Doprovázený nepravidelnými vibracemi, sténavými dozvuky a rozprostírající se spokojeností na vlastní duši, se Oliver Queen dostal ke svému cíli jen pár naléhavých pohybů poté. Neukázněně, jako puberťák, se udělal přímo do kalhot. Jindy by si připadal pokořený, možná ponížený, ale v tuto nekonečnou chvíli se cítil jako ten nejšťastnější chlap pod sluncem.
Svalil se na Barryho a dovolil si obličej zavrtat k jeho krku. Voněl jako hřích. Jako všechno, po čem kdy toužil. Cítil se ukonejšený, vysílený, ale naprosto spokojený. Jejich spojení jim umožnilo vnímat jeden druhého a v samotném poutu to vířilo dokonalou shodou. Barevné emoce obalovaly smysly a ten pocit naplnění se nedal ani slovy popsat.

 

Oba dva popadali dech. Oliver políbil Barryho na obnažený krk, přičemž Barry drze doputoval dlaní pod jeho svršky, aby se konečně mohl kochat svaly opředeným tělem. Kůže příjemně hřála, a když se jejich dech konečně ustálil, Oliver se od Barryho krapet odtáhl. Ne však natolik, aby se vymanil z jeho doteku.

„To, cos udělal, jak si to…“

Barry už tak ve tváři pořád zarudlý, se zatvářil ještě víc nesměle. „Uhm. Zvýšení kmitočtů v určité čase a frekvenci. Někdy, když jsem hodně vzrušený, tak vibruju.“

Arrow na něj pár vteřin mlčky zíral, než se mu na tváři rozlil úsměv. „Užitečný trik.“

„Je to docela trapné.“

„Barry,“ pohladil ho po tváři, oči mu zářily blahem. „Já si rozhodně nestěžuju. Je to… Sexy. Zatraceně, budeš mě mít na svědomí.“

Oba dva se rozesmáli.

 

 

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

 

 

 

Barry už zase seděl převlečený na pohovce, když z koupelny vyšel Oliver, s vlasy stále mokrými a kolem pasu měl převázaný ručník. Jinak nic jiného.

Mladého technika polilo horko a nedokázal se zrakem od druhého muže odtrhnout. Na dně žaludku ho polechtalo a on se neubránil povzdechu. A když jeho nitrem začalo nečekaně kroužit pobavení, konečně se střetl s modrým pohledem. Oliver se usmíval. Cítil jeho vnitřní pocity, a pokud se Barry nepletl, ten pocit vzájemné přitažlivosti, vzrušení a potřeby se dotýkat neopadl ani z něj.

„Moc mi to neusnadňuješ,“ zatvářil se mladík naoko podrážděně. „Mohl by sis něco na sebe obléct?“

„Moje oblečení je pořád v sušičce. Ale něco mi říká, že žádné potřebovat nebudu,“ mrknul na něj se zlotřilým šklebem.

Na to mladý vědec nic neřekl, ale neubránil se horku ve tvářích. „Jak dlouho si řekl Felicity, že se zdržíš?“

„Pár dní.“

„Ona to…“ ukázal prsty mezi ně ve významném gestu.

„Nic jsem jí neřekl, ale myslím, že po tom, co tě zasáhl blesk a já jsem ztratil vědomí, si to dala dohromady. Mimo jiné.“

Připomínka skutečnosti, která ani pro jednoho nebyla dvakrát příjemná, se na okamžik usadila v trapném tichu. Ani jeden nevěděl, co na to říct, teď bylo všechno rozpačité a bylo jim jasné, že ještě nemají vyhráno a budou muset na svém vztahu zapracovat.

„Možná bych ti mohl něco půjčit, ale asi ti to bude malé,“ změnil Barry téma. Očima znovu přelétl Oliverovu postavu. Jizvami posetý hrudník, tetování, rýsující se svaly, ty velké paže a dlaně, které se ho ještě před chvílí chtivě dotýkaly. Někde ve vesmíru se musela stát chyba, protože nedokázal pochopit, jak mohl mít takové štěstí.

„Dobře.“

 

Po několika minutách se Barry vrátil s několika svršky. Triko s logem S.T.A.R. Labs bylo Oliverovi trochu těsné, ale navzdory tomu to jeho vizáži lichotilo. Tepláky už byly o něco volnější. Naštěstí byli oba muži téměř stejně vysocí.

 

„Jsi šťastný?“

Ten dotaz Barryho upřímně překvapil. Zamrkal, a pak se na plavovlasého muže zamračil v nechápavém gestu. „Proč bych neměl být?“

„Chci říct, jestli seš… Potěšený vývojem situace?“

Zelené oči zajiskřily spokojeností, protože bylo vidět, že si druhý z mužů dělá starosti. Flash to věděl nejen díky jeho výrazu, ale i ten pocit stísněnosti, který ho sevřel, nepatřil jemu.

„Jsem šťastný. Myslím, že až se naše pouto prohloubí a ustálí, budeš schopný poznat, jak moc. Ale oba dva víme, že nás ještě čeká trnitá cesta.“

„Nic, na co bych nebyl ze života zvyklý,“ nadhodil pobaveně Oliver. „Nebudeš to mít se mnou snadné, Barry.“

„A kdo říká, že mám rád věci snadné? Mám rád věci rychlé, ale nevadí mi čas od času zpomalit, když to má smysl.“

„Čím jsem si tě zasloužil?“

„Nechci tě tlačit do kouta, Ollie, na všechno máme zbytek života.“

Oliverův pohled zjihnul, když dvěma kroky přistoupil k Barrymu a objal ho.

„Myslím, že jsme na dobré cestě, protože i když nemám rád objímání, tvého objetí se nemůžu nikdy dostatečně nabažit.“

Hubenější tělo se k němu přitisklo a dlouhé paže se mu ovinuly kolem zad. „Všiml jsem si, že existuje jen pár výjimek, většinou ve tvé rodině. Proč vlastně nemáš rád objímání?“

„Nevěřím v objetí, protože je to jen způsob, jak zakrýt svou tvář. Lidé mají tendence své pravé úmysly skrývat, říkat ti, co chceš slyšet. Ať už jde o lež nebo snahu tě před něčím chránit. Ani v jednom případě to není dobrá strategie. Věř mi, býval jsem v tom mistr.“

„Už nejsi?“

„Snažím se být lepší. A vím, že vedle tebe toho jednou dosáhnu.“

„Pro mě, Ollie, seš už teď dokonalý.“

„Možná bys mě o tom mohl přesvědčit v ložnici,“ navrhnul, už tak těsné triko se ještě víc napnulo přes jeho osvalené paže. „Je skoro čas jít spát,“ mrknul na něj.

 

Takhle chutná blaženost a šťastné opojení, pomyslel si Barry, když sledoval ten pevný zadek v jeho teplákách, jak se bez dalších slov přesunul za dveře jeho ložnice.

Koneckonců dopadli Bivola a oba si zaslouží příjemné rozptýlení. Na zbytek bude času dost.

 

 

 

***

 

Otázka na závěr. Co si myslíte o Coldflashi? ;) Mám pár rozepsaných nápadů, ale nevím, jak moc by se to setkalo s úspěchem u českých/slovenských čtenářů, přece jen svět Arrowverse není u nás zrovna žádaný. Tak jestli má smysl se do toho vůbec pouštět.


Vydáno: 21.2.2021 20:43 | 
Přečteno: 1104x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Text
  b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, Parada odpovědět
avatar
Jsem rada že pokračuješ v povídce líbí se mi. 1
icon odpověděl(a)
Blanch
No už pokračovat nebudu, tohle byl poslední díl, takže konec :D
Zvažuju druhej díl, ale než se k tomu dostanu, potrvá to a spíš bych dala přednost něčemu novýmu :) a hlavně chci dopsat rozepsaný věci prvně. Nicméně díky :)


Nejnovější komentáře
17. kapitola - Snídaně u pottera - Snažím ... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:19
Eufemismus bytí - Díky mo... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:17
Část první - <3 Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:15
Mám tě! - Já se k... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:15
Mám tě! - No pane... Zaslal/a: Janissa  •  Čas: 16.6.2024 11:54
Část první - ❤???? Zaslal/a: Janissa  •  Čas: 16.6.2024 10:58

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2011.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon Díky za upozornění. Ono to bylo blbě úplně všude :)
Zdravím, na stránce UI v kategorii Galerie je špatně zadaný odkaz na Deviantart (místo .com je v odkazu .cz.) :D
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2023