1. kapitola - Poslední naděje

Naštvaně odhodil noviny na stůl, až skoro převrhl šálek s horkým čajem. Jeho vlastní umolousaná tvář se zrcadlila na pohyblivé fotografii jako memento na to, čím kdysi býval. Za co ho pořád všichni ostatní měli.

„Exmanželka bývalého smrtijeda je znovu zasnoubená.“

Samozřejmě, že jim museli věnovat hned titulní stranu. Všechno to ponížení za posledních šest let bylo evidentně pořád málo. Na dalším černobílém snímku zpoza hloučku otravných novinářů vykukovala stoická tvář jeho bývalé ženy v doprovodu jiného muže.

Hloupý článek, hloupý Denní věštec a hloupý Lucius, že nechal něco tak triviálního, aby se mu dostalo pod kůži. Holoubková vždycky uměla najít Achillovu patu svých obětí.

Bylo to už víc než půl roku, co ho propustili z Azkabanu a pořád byl – jak se tak říká – hitem sezóny. Noviny skoro denně plnily články mapující jeho život a osudy celé rodiny. Ani rozvodové řízení s manželkou nebyla žádná novinka vzhledem k tomu, že dlouholeté odloučení manželství obvykle moc neprospívá. Jejich rozchod byl žhavým sólokaprem a propíral se v každém bulvárním plátku.

Potter u Starostolce svědčil v jejich prospěch. Lucius si byl vědom toho, že Draco i Narcissa mladému kouzelníkovi zachránili během války život, i tak ho dost překvapilo, když se Potter ve své výpovědi snažil očistit i jeho jméno. Poražením pána zla si naklonil většinu kouzelnické smetánky na svou stranu.

Nakonec Lucius dostal trest pěti let namísto deseti, Draco podmíněně rok a Narcissa se odsuzujícímu verdiktu vyhnula hlavně díky tomu, že nenosila na předloktí znamení zla a aktivně se neúčastnila boje ani plánování.

Poté, co ho znovu vsadili za zdi Azkabanu, se jeho žena snažila první rok rodinu udržet všemi způsoby, ale oba dva věděli, že pět let je dlouhá doba na to, aby přestala žít svůj život. A jak měsíce plynuly, při jedné z jejích návštěv se vzájemně dohodli, že navzdory tomu, jak mu vždy byla oddanou manželkou a oporou, si zaslouží svobodu. Život, ve kterém jí nikdo nebude připomínat, že je žena odsouzeného smrtijeda.

Rozvod trval neobvykle dlouho. Ani jednoho však nepřekvapilo, že se úředníci zrovna nehrnuli do bezproblémového vyřízení všech formalit.

Měl ji rád dostatečně na to, aby pro ni chtěl něco lepšího. I když byl jejich sňatek domluvený, během společného života se naučili vážit jeden druhého, milovat jeden druhého. A ať už si zlé jazyky o Malfoyových říkaly to nejhorší, pojila je i vzájemná oddanost a hluboké přátelství. Lucius Malfoy chtěl, aby byla jeho žena šťastná a věděl, že pokud budou pořád svoji, její život se nikam neposune. Naopak jí to bude bránit v rozletu. Dokud by nad jejím jménem mělo viset tohle poválečné stigma, dveře společenského života by před ní byly navždy uzavřeny.

S hlavou vztyčenou se sám snažil čelit tomu, že ho veřejnost považovala nejen za zrádce, ale taky za ubožáka a zbabělce. Neměl potřebu nikomu vysvětlovat svoje pohnutky a motivaci. Každý ať se stará o vlastní kostlivce ve skříni.

Jedno bylo ale jasné. Ve vyšších kruzích byl odteď černým Petrem v balíčku se srdcovými esy. I poslední známí od něj odvrátili tvář už jenom proto, aby se s nimi nesvezla jeho reputace.

○●○●○

Narcissa přijala svoje staré rodné příjmení a přestěhovala se na riviéru do Francie. Pierre Lambert. Tak se jmenoval její snoubenec. Obhájce pro mezinárodní kouzelnické právo. A přestože manžele Malfoyovy osud rozvázal, pořád si vyměňovali poštu a udržovali kontakt. I když někde v hrdle cítil nepříjemnou hořkost, jejímu novému vztahu srdečně požehnal. Věděl, že už se k sobě nikdy nevrátí, i kdyby o to oba dva stáli, protože Lucius Malfoy nebyl tak sobecký člověk, za jakého ho jiní považovali.

Štěstím v neštěstí bylo, že ministerstvo nezkonfiskovalo jejich majetek. Přece jen šlo o dědictví několika generací, a i když už byla Luciusova politická kariéra jenom mlžným stínem zašlých dní, nemusel se strachovat o to, že by přišel o svůj komfort.

Ale Malfoy manor byl bez přítomnosti ženy a syna jen prázdný a bezútěšný dům. Zdál se být o tolik větší, než si pamatoval, a vzpomínky k němu natahovaly dlaně ze všech stran. Domácí skřítek se sice o vše postaral jaksepatří, ale chyběla tomu něžná ruka jeho křehké polovičky a hlavně tolik známý pocit domova.
Narcissa teď žila svůj život a syn s ním od procesu nepromluvil. O jeho úspěších a pádech se dozvídal jen díky Ritě Holoubkové nebo z Cissiných dopisů. Draco se oženil a začal úspěšně podnikat v oblasti gastronomie. Řetězec restaurací s názvem Malfoyesque se rozšířil v kouzelnických komunitách po celém království. Aspoň někdo jejich jménu dělal dobrou pověst.
 

Ani jedinkrát ho však nepozval na večeři, nebo na pozdní brunch. A se svojí snachou se nikdy neseznámil.

○●○●○

Dva měsíce po propuštění mu začala chodit podivná pošta. Zprvu se jednalo jen o výstřižky z novin, ke kterým bylo připsáno několik obdivných vzkazů. Chodily pravidelně každý čtvrtek, působily neškodně a ve své podstatě i povzbudivě, dokud jednou nepřišel takový, ve kterém byla velikým rudým X zaškrtnutá Narcissina tvář. Tehdy ještě kriticky uvažoval nad tím, že ho chce jen někdo zastrašit a pobavit se na jeho účet.

Ale další čtvrtek přišel balíček, ve kterém byl pugét zvadlých bílých narcisů. Zahnívaly tak, že ten odér cítil ještě několik dní pod nosem, i když se jich hned vzápětí zbavil. A týden na to mu sova přinesla flakón s lektvarem, na jehož povrchu byl vybroušený drak. Jen díky svým zkušenostem dokázal obsah identifikovat jako Doušek živé smti. Nebyl sice slovutný Severus Snape, mistr a odborník na tyhle utrejchy, ale setkal se s tím lektvarem ve službách temného pána tolikrát, že si ho nemohl splést.

Obavy z toho, že někdo usiluje o životy jeho blízkých nebo ten jeho, se každým dnem stupňovaly.

Nepochyboval o tom, že kdyby se obrátil na ministerstvo kouzel, nikdo by se jeho žádostí nezabýval. Pastorek sice nebyl nejhorší volbou pro ministra kouzel, ale na druhou stranu ani nebyl jeho největším fanouškem. Ta tichá nesnášenlivost, která mezi nimi visela, byla vzájemná, a při každém jejich setkání doslova hmatatelná.
Veškeré konexe ve společnosti se rozplynuly stejně jako sen zářné budoucnosti. A kdokoliv z bystrozorů by se mu jen vysmál. Valná většina by mu ještě s ochotou přitížila, kdyby to šlo.

Zbýval poslední kouzelník, který nad ním před lety úplně nezlomil hůl. Jediný čaroděj dost mocný na to, aby se nebál výzvy a nebral zastrašování na lehkou váhu.
Harryho Pottera neviděl skoro šest let, ale zdálo se, že by mohl být jeho poslední nadějí. Při záchraně vlastního krku byl ochotný skousnout i svoji hrdost.