Fandom: Harry Potter
Chvíli mu trvalo, než se úplně vzpamatoval. Měsíc za okny už svítil vysoko na obloze, bylo patrné, že se blížil úplněk. To uvědomění v něm vyvolalo nepříjemné vzpomínky na to monstrum Šedohřbeta, který se mu kdysi roztahoval po panství. Naštěstí si mohl být jistý, že ten čokl není tím, komu mohl vděčit za takovou pozornost. Natáhl bačkory při poslední bitvě a oběma světům – jak tomu kouzelnickému, tak i mudlovskému – se tak ulevilo.
Potter seděl v křesle v obývacím pokoji a hleděl z ona ven, zatímco upíjel ze sklenice. Podle zabarvení by Lucius hádal něco ostřejšího. A podle toho patetického výrazu měl i zřejmě pravdu. Neopomněl, že měl oblibu ve whisky.
Nesnažil se být tichý, když vcházel a moc dobře si byl vědom toho, že druhý čaroděj zaslechl jeho kroky, jakmile mu cuklo v ramenou, ačkoliv se na něj ani nepodíval.
Lucius zapřemýšlel nad celou situací a zejména nad tím, jak teď bude snadné s tím klukem manipulovat, protože mu hrálo do karet, že necítil stud, kdežto zlatý hrdina podle všeho ano. Pravděpodobně za to mohl fakt, že vyrůstal bez blízké rodiny. Bylo veřejným tajemstvím, že se Potter s nikým z rodiny nestýkal a že s ním jeho poručníci nejednali zrovna v rukavičkách. Otázka intimity byla pro něj nejspíš stejně abstraktní jako kouzelnický svět, do něhož poprvé vstoupil jako jedenáctileté dítě.
Mohl být Potter ještě panic? Nesmysl, léta udržoval vztah s tou Weasleyovic holkou. Nicméně o nikom dalším se nevědělo.
To, co řekl Potterovi, byla vlastně pravda. Už před ním neměl co skrývat. Nejenže se před ním obnažila celá jeho historie, chyby, slabosti, pohnutky, ale nyní už viděl obnažené i jeho tělo. Stálo to za ten risk. Beztak už neměl co ztratit.
Odkašlal si pouze proto, aby mu dal prostor si na jeho přítomnost zvyknout. Potter byl zarudlý v obličeji, ale Lucius nemohl tušit, jestli je to rozpaky, nebo za to může vypitý alkohol. Oba důvody mu vlastně lichotily.
„Byla to vskutku zajímavá zkušenosti,“ pronesl s klidem jako by se bavili o něčem naprosto banálním. „Vůbec nechápu, proč jste se nechtěl se mnou podělit o tak neordinérní zážitek.“
Kdyby se pohledy dokázaly verbálně vyjadřovat, Lucius by už ležel na zemi s prázdným výrazem a kolem něj by se rozprostíral zelený opar z avady. Vzdychl. Věděl, že měl Potter pochybný smysl pro humor, kterému často nerozuměl, ale pevně doufal, že má alespoň nějaký. Pronesl žert, aby prolomil ledy, ale zřejmě nevykročil správnou nohou.
„Víte co? Vlastně mě ani neudivuje, že vám to připadá tak úchvatný a necítíte se ani trochu trapně,“ procedil kluk mezi zuby. „Vidět sám sebe v takový parádě a vědět, že to někdo další ocení taky, to musí být pro vaše ego vyloženě esenciální.“
„Mluvíte z vlastní zkušenosti?“ zdvihl škodolibě koutek. I když tu narážku pochopil, bylo těžké odolat.
Potter zrudl ještě víc, dlaň položenou na opěrce křesla sevřel v pěst, zatímco otevřel rty, aby se bránil.
Ale Lucius ho nepustil ke slovu. „Nevidím důvod, proč se cítit – jak vy říkáte – trapně. Masturbace je přirozenou součástí běžného života a je velmi zdravá. Stejně jako sex. Není na tom nic dehonestujícího. Možná byste to měl někdy zkusit, pak byste nebyl tak upjatý, podrážděný a sevřený.“
Zelené tůně se do něj zabodly s nelíčeným opovržením. Lucius nerozuměl tomu, proč by měl být Potter tak rozčílený skutečností, že viděl jiného muže užívat si svoji intimní chvilku. Rozhodně to nepůsobilo jako problém pohlaví. Pakliže by nebyl rozzuřený sám na sebe, protože se mu ten výjev líbil. Třeba až moc. Mohl v to doufat?
Zmijozel naklonil hlavu stranou a udělal pár kroků vpřed, aby na mladíka lépe viděl.
Načež se mu do hlasu vloudila čirá zvědavost: „A to jsem si myslel, že ten naštvaný bych tady měl být já. Řekněte mi, pane Pottere, co vás na tom všem tak vyvádí z míry? Tedy kromě zřejmého. Že se snažíte zachovat dojem cudného puritána. Muselo to zatřást s vaším čistým světem plným poníků, duhy a nekonečného štěstí.“
Zalapal po dechu a nakrabatil nos. „Někdy jste fakt nesnesitelný, Malfoyi.“
„To je kouzlo osobnosti. Ale pořád se vyhýbáte odpovědi. Nebo si vážně myslíte, že se člověk rodí buněčným dělením v Petriho miskách?“
Dobře, asi na to svádění nešel úplně nejlépe, ale vyvolat jakoukoliv emoci, která by byla plná vášně, byl vlastně úspěch. I když se jednalo o hněv. Znamenalo to, že Potterovi záleží na tom, co si Lucius o něm myslí.
Ale ten ho překvapil, neboť svůj vztek nezacílil jeho směrem, jak předpokládal. Očekával lítou vřavu emocí, výčitek a barvitých výrazů, jimiž by obohatil svůj slovník. Ale namísto toho Potter uhnul pohledem, a to mlčení a oddalování dalo Malfoyovi víc odpovědí, než horkokrevný výpad.
„Vysvětlete mi laskavě váš problém, pane Pottere, protože zřejmě nerozumím tomu, co vás na celé té situaci tak popuzuje. Měl jsem dojem, že jste se přes svoje antipatie ke mně dávno přenesl.“
Lucius věděl, že tne do živého, ale byla potřeba ho konečně nakopnout k nějaké odpovědi. Díky osvojené manipulaci se naučil v lidech číst a bořit jejich hranice. Potter byl pro něj možná stále velká neznámá, ale pořád to byl samaritán s dobrým srdcem, který by se něčím tak přízemním jako je zášť a nenávist, dávno nezabýval.
Křeslo se pohnulo, jak se na něj Nebelvír znovu podíval s vykulenýma očima. Výraz ve tváři mu překvapivě zjihl a vzápětí prudce pokýval hlavou.
„Samozřejmě, že přenesl. Necítím k vám žádný negativní emoce. Už nejsem malý děcko, abych si v tom neuměl udělat pořádek.“
Plavé obočí se významně zavlnilo v jemných vráskách na čele. A to, co poté z Potterových úst vypadlo tentokrát, Luciuse neomylně uzemnilo.
„Občas se před spaním do té myslánky podívám.“
„Máte krátkou chvíli?“ neodpustil si starší z mužů rozjařeně.
„Do háje, v mý hlavě to znělo mnohem líp.“
Ale pak se stalo něco neuvěřitelného. Alespoň pro Pottera, protože se zatvářil, jako by peklo právě zmrzlo a on se ještě nenaučil bruslit. Místností totiž zazněl hluboký hrdelní smích. Lucius Malfoy se poprvé v životě z plných plic smál takovým způsobem, že to snad muselo pohnout i zemí.
Nevěřil, že někdy nastane den, kdy ho ten kluk začne nudit. Štvát? Zcela určitě. Bude mít chuť ho někdy zabít? Zcela nepochybně. Bude ho obtěžovat? Bez debat. Ale rozhodně se vedle něj nebude nudit.
Bystrozor si prsty promnul víčka, aby jednou z dlaní zůstal viset na rtech, když sotva srozumitelně zamumlal: „Takhle to není!“
Pořád se na mladíka díval s jedním koutkem zkřiveným pobavením, odmítal se vzdát šance, že si ho ještě víc vychutná. „Opravdu. A jak to tedy je?“
„Prostě mi na té vzpomínce něco nesedí, jasný? Procházím si ji každej večer…“
„Takže ne občas, ale každý večer…“
„Zavřete kušnu, Malfoyi!“
Ale smích nepřestával a Pottera to nutilo zvýšit hlas.
„Procházím si detaily, všechny možný úhly pohledu, pocity zanechaný v pozadí celé vzpomínky. Všechny možný drobnosti, který mi něco o pachateli prozradí. Nemůžu se zbavit utkvělýho pocitu, že něco prostě přehlížím.“
A jako bonus u toho samozřejmě nepřehlížel atraktivního, smyslného a zkušeného muže v nejlepších letech - jakým on nepochybně byl - jak si zpracovává své impozantní mužství v ranním přítmí ložnice. Luciuse ani na chvilku neošálil.
„A bylo vám to k užitku?“
Jistěže bylo. Potter už nejspíš znal všechny jeho míry a proporce. Pomyslel si samolibě.
Kouzelník frustrovaně vydechl a poškrábal se ve strništi. Pokrčil rameny.
„Nevím. Je to tam. Jako předtucha, co vám nedá spát. Cítím to. Moje instinkty mě obvykle nezradí. Intuici nesmíte podceňovat, je to odraz informací nasbíraných tak rychle, že je mysl nestihne vysvětlit.“
Dobrá, možná mu to trochu věřil. Dávalo to tak vcelku smysl, ale neznamenalo to, že by v tom nemohlo být i něco víc.
„A já vsadím svůj poslední plat, že v té vzpomínce je něco, co nás posune dál,“ dodal ještě.
Dál do mé postele. Napadlo Luciuse. Potter byl vlastně docela rozkošný, když se takhle nepohodlně čertil. Dokázal si představit, jak by to mohlo být užitečné právě v ložnici. Navíc bylo příjemné, jak se karty náhle obrátily. Zatímco se kluk kroutil jako kůrolez v prachu ztrouchnivělé vrby, Lucius byl zase v sedle.
„Tak to nepřestanu doufat, abyste tam jeden nikým nerušený večer něco zajímavého objevil,“ pronesl bodře a laškovně.
Komentáře